Strana 3
www.krnov.cz
3
Názor
zastupitele
Žít včistém auklizeném městě je
přáním převážné většiny jeho obyva-
tel. Nejinak je tomu vKrnově. Naše
vedení vtomto ohledu udělalo vpo-
sledních letech mnoho. Aplikovalo na
místní podmínky zákon od harmono-
gramu svozu odpadu, přes přidělení
sběrných nádob až po vydání manu-
álu, jak odpad třídit. Názory občanů
však ukazují, že současná koncep-
ce by neměla být konečná. Je totiž
pouhým úředním oznámením, které
vmnohém ke třídění nemotivuje.
Zásadním motivačním momen-
tem jsou poplatky za svoz alikvida-
ci. Majitelům rodinných amenších
bytových domů nikdo dosud nevy-
světlil, proč došlo k jejich nárůstu
ipřesto, že se snížil počet svozů opo-
lovinu alogicky imnožství směsné-
ho odpadu. Zákon ukládající obcím
třídit odpad neplatí jen pro majitele
rodinných domů amalých bytových
domů. Platí bez rozdílu pro všechny
občany. Je třeba se ptát, jaké vytvo-
ří město podmínky, aby mohli tří-
dit iuživatelé amajitelé sídlištních
bytů?
V oblasti nakládání s odpady
musí vládnout systémovost. Na „ze-
lenou“ popelnici by měla mít nárok
každá domácnost rodinného imalé-
ho bytového domu, protože odpady
platí. Na dotaz, proč tomu tak není
vnašem městě, jsem dostal od úřed-
nice odpověď: Protože jsme se tak
rozhodli. Kdo aproč tak činí, zůstalo
bez odpovědi.
Dá se rozumět tomu, že některé
domácnosti mají ivíce popelnic. Je-li
to nezbytné, proč ne. Ale vyžadovat
v dnešní době po někom poplatky
apřitom jej nutit dělit se opopelnici
sjinou domácností, je proti zdravé-
mu rozumu avyžaduje to neodklad-
nou nápravu.
Nemálo připomínek zaznívá ze
strany občanů ke svozu odpadu. Na-
příklad proč se za stejný poplatek na
osobu vyvážejí zelené popelnice stří-
děným odpadem jednou za 14 dní,
ale velkoobjemové kontejnery s ne-
tříděným odpadem čtyři, ale iosm
krát za měsíc?
Komunální odpad netvoří jen
občané, ale například i obchodní
řetězce. Přesto, že chrlí ročně tuny
letáků, na jejich likvidaci do měst-
ského rozpočtu nepřispívají. Je třeba
se ptát, co udělalo vedení města, aby
se chovaly obdobně jako například
teplárna, která si hradí likvidaci
škváry apopela ze svého apoplatky
za komunální odpad občanům ne-
prodražuje?
Rozhořčení způsobilo oznámení
omožných kontrolách obsahu popel-
nic. Ve srovnání, jak byl nevyváženě
zákon rozpracován na podmínky
Krnova, to s případnou kontrolou
působí úsměvně.
Jsou města aobce, kde cíleně hle-
dají cesty, jak snížit poplatky obča-
nům a zároveň zohlednit potřeby
obecního rozpočtu. Příkladů bylo
publikováno mnoho. Věřím, že naše
vedení přiměje zodpovědné úřední-
ky, aby krozpracování zákona při-
stoupili zodpovědně a zároveň rea-
govali ina připomínky občanů.
Ladislav Sekanina (KSČM)
Repliky jsou dárkem knarozeninám
Flemmichova vila bude bohatší
orepliky dvou chybějících vitráží,
které zhotoví vrbenská vitrážistka
Iveta Strnadová. Financovány bu-
dou zdaru ve výši 55 tisíc korun,
který Městskému informačnímu
akulturnímu středisku Krnov po-
skytla paní Marie Jandová zPrahy
(na snímku). Proč se rozhodla pení-
ze věnovat na tento účel, prozrazuje
vnásledujícím rozhovoru.
Žijete vPraze, jaký je Váš vztah ke
Krnovu?
Krnov je pěkně větrné město amě
to zněj před lety odfouklo dost da-
leko. Ale narodila jsem se zde, mám
tady rodinu adobré přátele, prožila
jsem tu krásný kus života ana růz-
ných místech ve městě ajeho okolí
mám zavěšené jedinečné vzpomín-
ky. To všechno jsou důvody, kvůli
kterým se sem ráda vracím, ikdyž
to není tak často, jak bych si já sama
přála.
Proč jste se rozhodla darovat pe-
níze a proč právě na vitráže ve
Flemmichově vile?
Na jaře mi bylo padesát. Z čas-
tých dotazů, co bych si přála kna-
rozeninám, se zrodil nápad nechat
nadělit dárek mému rodišti. Oslo-
vila jsem vedoucí odboru rozvoje
města Moniku Vyležíkovou, která
mi pak poslala několik návrhů, na
co se vrozpočtu města nedostává -
nancí. Znich jsem si vybrala projekt
na zhotovení chybějících vitráží do
interiéru Flemmichovy vily. Vroce
2014 byly rekonstruovány docho-
vané vitráže. Dvě malé ajedna vel-
ká vitráž byly ale ztracené, či zcela
zničené avinteriéru vily schází. Ko-
lem objektu, který za mého dětství
sloužil jako kojenecký ústav, jsem
chodívala s rodiči zalévat záhony
s jahodami a cibulí do nedaleké
zahrádkářské kolonie. Tehdy jsme
netušili, že vní jednou bude sídlit
městské muzeum, že mí rodiče od
ní budou bydlet přes ulici aže do ní
budeme chodívat na výstavy. Nápad
dovybavit prostor chybějícími vitrá-
žemi se mi moc líbil iproto, že vitráž
umí podtrhnout hravost slunečních
paprsků, a kromě toho je krásná,
křehká ataky trochu marnotratná,
přesně jak se na narozeninový dárek
sluší apatří. Takže proto.
Uspořádala jste nějakou sbírku?
Ano. Chtěla jsem založit sbír-
ku na Donio, ale ukázalo se, že to
s ohledem na pravidla fungování
muzea jako příspěvkové organiza-
ce není možné. Takže jsem místo
toho rozeslala jen zprávu na příbuz-
né, přátele a známé s odkazem na
webové stránky, které pro padesá-
tidenní sbírku vytvořil můj milující
manžel. Musela jsem překonat jistý
ostych, přece jen není úplně běžné
napsat každému, kdo vás napadne,
že máte narozeniny, a jestli vám
nechce přispět na dárek. Oto větší
radost mi udělal ohlas, který tahle
moje iniciativa měla.
Je donátorství pro Vás běžnou zá-
ležitostí?
Dělit se pravidelně stěmi, kdo to
mají vživotě těžké, nebo nárazově
přispívat na konkrétní účelové sbír-
ky, mi přijde samozřejmé a neza-
slouží si to vmém případě žádnou
zvláštní pozornost. Nejsem kdovíja-
ký lantrop. Je tolik lidí, kteří velko-
ryse projevují svou dobrotu, aniž
se to onich ví. Možná si jako Češi
nevedeme nejlíp v průzkumech
štěstí, ale na žebříčku štědrosti
stojíme hodně vysoko. Ukázalo
se to ipři mé narozeninové sbírce
amoc mě to těší. Dovolím si utéct
od Vaší otázky avrátit se knaroze-
ninové sbírce. Víte, je skvělé, že se
podařilo pár desítkám lidí během
krátké doby vybrat prostředky na
dvě vitráže – jsem všem nesmír-
ně vděčná. Dostala jsem ale víc,
než jen peníze na účet: obdaro-
vaná jsem byla taky vzkazy, které
mi přišly vodpovědích na výzvu,
a obnovením a přiživením ně-
kterých starých vazeb. Překvapili
kamarádi z dětství, kteří na mě
nezanevřeli, ač se na ně nedostá-
vá času, stejně jako zdánlivě letmí
známí zrůzných kurzů aakcí. Při-
spěli rodáci i lidé, kteří si Krnov
dohledávali na mapě, adůvěru mi
dokonce projevili idárci, skterý-
mi se osobně neznám a o sbírce
se dověděli zprostředkovaně. Ne-
smírně obohacující byla isetkání
s iniciátory a realizátory sbírky,
ředitelkou MIKS Petrou Mancza-
lovou, ekonomkou Ivetou Burdo-
vou, vedoucí muzea Ivanou Gerli-
chovou ispaní vitrážistkou Ivetou
Strnadovou. Chci tím říct, že to
byla úžasná pozitivní zkušenost.
A když si o ní s Vámi povídám,
tak trochu si od toho slibuju, že
by mohla inspirovat další. Ostatně
jedna vitráž ve vile ještě na mece-
náše čeká. (dc)