Strana 5
5www.krnov.cz
Z historie poutního areálu na cvilínském kopci
Okno do minulosti: zámek, nebo zámeček?
Oběti uctí
pietou i mší
Ve středu 31. ledna schválila vlá-
da předložený návrh devatenácti
nových nemovitých národních
kulturních památek. Mezi schvále-
nými se nachází také poutní areál
s kostelem Panny Marie Sedmi-
bolestné a Povýšení svatého Kříže
skaplemi křížové cesty, schodištěm
a novogotickou kaplí, který se na-
chází na tzv. Předním cvilínském
kopci, jihovýchodně odhistorické-
ho centra města Krnova.
Hlavním prvkem areálu je zděný
barokní kostel smohutným dvou-
věžovým průčelím, k němuž vede
v 19. století položené kamenné
schodiště s novogotickou kaplí.
Prostor kolem kostela vymezují
zděné kaple křížové cesty, trojdílná
barokní výklenková kaple z18.sto-
letí a empírové kaple z poloviny
19. století.
Prameny doložená místní poutní
tradice sahá do 17. století, údajně
ale již ve 13. století stála na okraji
temene cvilínského kopce dřevě-
ná socha Panny Marie, u níž byl
v roce 1635 postaven kříž. S ros-
toucím významem mariánského
kultu byla v letech 1679 – 1684
krnovskými minority na vrcholu
kopce postavena dřevěná kaple
zasvěcená svatému Kříži a Panně
Marii Bolestné, vybavená obrazy
Panny Marie Sedmibolestné, kte-
ré zhotovil krnovský malíř Hein-
rich Täuber. Kaple se stala hojně
navštěvovaným poutním místem.
Její kapacita brzy nedostačovala,
a proto byl 6. července 1722 polo-
žen základní kámen nového koste-
la. Stavba zděného halového kos-
tela s dvouvěžovým průčelím, na
niž věnoval stavební materiál Jan
Adam kníže z Lichtenštejna, byla
započata ve 20. letech 18. století
krnovským stavitelem Andreasem
Gansem a dokončena Gansovým
synem, Georgem Friedrichem.
Popularita poutního místa vedla
ktomu, že výzdoba kostela, doplňo-
vání a obnova jeho mobiliáře pro-
bíhala vněkolika etapách vprůbě-
hu 18. století. Do podoby interiéru,
realizovaného předními osobnost-
mi moravského barokního umě-
ní (F. G. I. Eckstein, J. G. Lehner,
A. Schweigel), však nepříznivě za-
sáhla jednak krátká etapa odsvě-
cení kostela na konci 18. století
a později především osvobozovací
boje na konci 2. světové války.
V souvislosti s oživením pout-
nictví před polovinou 19. století
přibyl v roce 1847 kolem kostela
věnec empírových kaplí, které spo-
lu se starší barokní trojdílnou kaplí,
postavenou ještě Georgem Fridri-
chem Gansem vroce 1728, vytvo-
řily soubor zastavení Křížové cesty.
V roce 1869 bylo položeno nové
schodiště, které je rozděleno na
26 částí oddělených odpočívadly.
Spolu s novým schodištěm vznikla
v70. letech 19. století novogotická
kaple, která stojí vjeho polovině.
Areál kostela, který je zdaleka
viditelnou krajinnou dominantou,
vystupující znivy řek Opavy a Opa-
vice, patří k významným slezským
poutním místům s živou pout-
ní tradicí. Jeho jedinečná poloha
a vizuální působivost jej řadí kdů-
ležitým barokním poutním areá-
lům Moravy a Slezska. Petra Bat-
ková, Národní památkový ústav
K nejzajímavějším památkám
našeho města patří zámek. Když
ho navštíví turista, setká se sjeho
dvěma názvy. Je označován jako
zámek a také zdejšími provozovna-
mi jako zámeček. Jak je to možné?
Význam obou je přece rozdílný.
Vraťme se trochu do historie.
Při přeměně tržní osady Kyrnow
na středověké město vznikl kolem
poloviny 13. století městský hrad,
který později náležel krnovským
knížatům z vedlejší větve Přemy-
slovců. Krnovský kníže Mikuláš
V. (potomek vévody Mikuláše),
vládnoucí v letech 1423 až 1454,
přenesl své sídlo do nového zám-
ku v Krnově, což předpokládá
existenci staršího. Jaké bylo jeho
sídlo, nevíme, nedochovalo se jeho
zobrazení. Mohla to být hrázděná
stavba. Roku 1523 koupil krnovské
knížectví Jiří Hohenzollern a ne-
chal začátkem třicátých let 16. sto-
letí na místě původního zámku po-
stavit nový, zděný. Hohenzollerno-
vé byli na Krnovsku cizím rodem,
proto vznikl zámek pevnostního
charakteru zvaný Burgschloss.
Největšího rozkvětu a věhlasu se
dočkal za Jana Jiřího Krnovského
na počátku 17. století. Renesanční
stavbu markrabí obohatil sbírkami
umění, v jeho prostředí hrála ko-
čovná společnost anglických herců
hry Williama Shakespeara a byla
vedena jednání s mnoha politiky.
Pro protihabsburský boj mu ve tři-
cetileté válce byl všechen majetek
kon skován ve prospěch Lichten-
štejnů. Za pruské okupace města
v roce 1779 zámek zcela vyhořel.
Po požáru byl obnoven jen jed-
noduše. Nad vstupní bránou jsou
dodnes vidět renesanční sgra ta
snápisem a reliéfy.
Vodborné literatuře, na mapách
i v seznamu kulturních památek,
je objekt veden jako zámek, stejně
jako v plánech města a na infor-
mační tabulce u vchodu na ná-
dvoří. Proč se tedy objevilo slovo
zámeček? Ve městě bylo kdysi také
sídlo šlechtického rodu menší než
zámek. Proto se nazývalo záme-
ček. Později se stalo měšťanským
domem shostincem. V 70. letech
20. století musel být pro stavbu
obchodního domu Prior zbourán
spolu se sousedními domy. Záme-
ček zmizel a upadl téměř do za-
pomenutí. Tehdy bylo zřízeno na
nádvoří zámku letní kino a jeho
vedoucí ho začala zneznalosti na-
zývat Na zámečku, neboť historii
původního sídla neznala. Přenese-
ný název se užíval a některé provo-
zovny ho po zániku kina převzaly.
Na otázku v nadpisu můžeme
odpovědět tak, že správný název
je krnovský zámek, jak ho ostatně
uvádí i jeho majitelé. Označení zá-
meček patří jinému objektu, který
se nedochoval. Zůstal jen na foto-
gra ích, například vkalendáři pro
rok 2018 vydaném Městem Krnov.
Vladimír Blucha
Pohled na Zámecké náměstí (Schlossplatz), na kterém se nacházela
pivnice Zámeček.
Po požáru byl krnovský zámek
obnoven zcela jednoduše.
Konfederace politických vězňů
společně smístní organizací KDU-
-ČSL, Konventem minoritů a Sdru-
žením volyňských Čechů připra-
vují k uctění památky obětí komu-
nismu na čtvrtek 8. března v16.15
hodin pietní akt u krnovského po-
mníku obětem válek a násilí.
Od 17.00 hodin v minoritské
kapli pak bude následovat mše sva-
tá a od 18.00 hodin o svých zážit-
cích z gulagu bude vyprávět Věra
Sosnarová, autorka knihy Krvavé
jahody. V té popisuje, jak byla ve
čtrnácti letech spolu se svou mat-
kou (zemřela vroce 1946) a sestrou
v květnu 1945 odvlečena sovět-
skou tajnou službou do Ruska, kde
v pracovních táborech, dolech či
kolchozech strávila celkem devate-
náct let.
V roce 1964 ji i se sestrou na
přímluvu předsedy jednoho rus-
kého kolchozu propustili do JZD
Znojmo, kam docestovaly na po-
čátku roku 1965. Při odjezdu ze
Sovětského svazu i při příjezdu
do vlasti musela podepsat úplnou
mlčenlivost o svém osudu, kterou
dlouho neporušila z obavy o opě-
tovné odvedení na Sibiř. Veřejně
o minulosti promluvila teprve po
Sametové revoluci. A v roce 2008
vyšla její kniha Krvavé jahody.
Slovo gulag použil spisovatel
Solženicin ve své knize Souostroví
Gulag a posléze se přeneseně po-
užívalo pro označení sítě táborů
pro vězně vězněné komunistickým
režimem většinou na Sibiři. Správa
gulagů byla i s tábory samotnými
o ciálně zrušena v lednu 1960, ve
skutečnosti ovšem tábory existo-
valy až do konce komunistického
režimu.
Hlavním prvkem areálu je zděný barokní kostel s mohutným dvou-
věžovým průčelím.