Strana 3
Uznávaná malířka a renomova-
ná restaurátorka Blanka Valchá-
řová během března pracovala na
renovaci čtyř nástěnných olejoma-
leb v Koncertní síni sv. Ducha. Ty
se nacházejí nad schody ve třetím
podlaží v části bývalého špitálu,
která dnes slouží jako zázemí pro
účinkující. Olejomalby pochází
z přelomu 19. a 20. století a jejich
autory byli místní umělci, kteří vy-
obrazili Svatého Josefa s Ježíškem,
Alžbětu Durynskou, Krista Vítěz-
ného a Svatou Anežku. „U té jsme
si zpočátku nebyli zcela jistí. Proto-
že má však korunu coby královská
dcera, je zachycena jako řeholnice
a v rukou drží klášter, který založi-
la, jedná se nejspíš o Anežku,“ vy-
světluje Blanka Valchářová.
Všechny čtyři olejomalby se pů-
vodně nacházely v kněžišti nad ol-
tářem. Přeneseny byly na současné
místo při přeměně kostela a špitálu
na koncertní síň v letech 1986 až
1988. „Jedná se o takzvaný transfer,
kdy jednotlivé malby jsou rozřezány
na několik dílů, sesazeny a přene-
seny na místo nové. Velice často se
k němu přistupovalo v druhé polo-
vině minulého století v severních
Čechách, kde v souvislosti s těžbou
hnědého uhlí docházelo k rušení
mnoha kostelů. Restaurátoři se tím-
to způsobem snažili zachraňovat
sakrální památky. Na Moravě ta-
kové transfery až tak časté nebyly,“
popisuje Blanka Valchářová.
Olejomalby restaurátorka po
důkladné prohlídce zpevnila a od-
halené dutinky vyplnila speciální
směsí. Po čištění a tmelení se pus-
tila do oživení starých maleb bar-
vami se závěrečným lakováním.
„Tím, že se jedná o olej a malba
nedýchá, nemá vlhkost ze zdi kudy
odcházet, čímž vznikají dutinky.
Pokud se na ně nepřijde včas, mal-
ba může prasknout a vypadnout.
K zacelení se používá speciální pl-
nidlo, které ztuhne a brání vrstvám
v pohybu. Předpoklad je, že vydrží
alespoň třicet let,“ líčí Blanka Val-
chářová s tím, že od konce 80. let,
kdy byly malby na současné místo
přeneseny, se s nimi nic nedělalo.
Není to ale jediná restaurátorská
práce, na níž se tato novojičínská
rodačka v Krnově podílela, spo-
lupracovala i na renovaci Domu
česko-německého porozumění.
V současnosti střídavě žije v Praze
a v Opavě, kde vytvořila portréty
prvního poválečného a všech po-
listopadových primátorů, sama se
totiž olejomalbě věnuje coby autor-
ka. Vystudovala Akademii výtvar-
ných umění v Praze, má za sebou
společné i samostatné výstavy a její
tvorba je zastoupena také v Národ-
ní galerii v Praze. (tg)
Zemřela pedagožka Ludmila Ondrušková
Čtyři olejomalby prošly „ozdravnou kúrou“
V sobotu 13. března zesnula ob-
líbená pedagožka a lozoa Lud-
mila Ondrušková. Organizátorce
mnoha vzdělávacích a kulturních
aktivit a zakládající člence peda-
gogické iniciativy Cesta světla,
která významně přispěla k obno-
vě občanské společnosti po roce
1989, bylo jednadevadesát let.
„S paní Ludmilou, důvěrně
jsme ji nazývali Liduškou, jsem
měl možnost setkávat se před
dávnými, dávnými lety. V době
mé mladosti, středoškolských stu-
dií. Nám studentům nerozdávala
pouze vědění. Rozdávala lidskost
a naslouchání. Nám, našim stu-
dentským strastem i bolestem.
S důvěrou jsme se k ní obraceli.
Ona nás přijímala s pochopením,
porozuměním, láskou, klidem
a úctou. Běžel čas a já jsem měl
opět tu čest se setkávat s Liduškou,
s mou, naší kolegyní. Vždy jsme si
vážili jejich moudrých slov, osobní
rovnováhy, ale i odvahy nesmlou-
vavě prosadit mnohdy protichůd-
ný názor,“ zavzpomínal na svou
učitelku a kolegyni Ladislav Stei-
ninger ze Střední pedagogické
školy a Střední zdravotnické ško-
ly v Krnově.
Ludmila Ondrušková se naro-
dila 9. října 1929 na moravsko-
-slovenském pomezí ve Staškově
u Turzovky. Začátek poválečné
éry prožila ve Frenštátě, půso-
bila ve skautingu, pak ve svazu
mládeže. O život v pohraničí se
začala zajímat jako organizátorka
brigád, následně se na Krnovsko
přestěhovala spolu s prvními čes-
kými dosídlenci. Jejím prvním
působištěm byly Slezské Rudolti-
ce. Studium lozoe na Karlově
univerzitě zakončila v roce 1954.
Celý život se pak věnovala dětem
a mládeži. Učila psychologii, pe-
dagogiku i sociologii. Jednu dobu
učit nesměla a pracovala jako
vedoucí kabinetu psychologie na
krajském pedagogickém ústavu
v Ostravě. Vrátit se zpět do škol-
ství mohla jen pod podmínkou,
že už nebude učit lozoi. Na ni
však při výuce psychologie nebo
sociologie nezapomínala.
Po listopadu 1989 spolu s ně-
kolika kolegy ze Střední peda-
gogické školy v Krnově založila
pedagogickou iniciativu Cesta
světla. Jejím cílem bylo hledání
východiska z morální devastace
společnosti a úsilí o sjednoco-
vání mládeže i dospělých odpo-
vídajícími formami otevřeného
dialogu, přednáškové činnosti
a kulturně výchovných aktivit.
„Kulturně etická iniciativa Cesta
světla vznikla jako volné nezá-
vislé sdružení mládeže, pedagogů
a všech občanů, kteří měli zájem
na objasňování českého lozoc-
kého myšlení v kontextu s lozo-
í evropskou a světovou, chtěli se
aktivně podílet na utváření no-
vého obrazu současného mladého
člověka a jeho identity s odka-
zem našich dějin: na pochopení
utváření nového obrazu světa. Ve
svém programovém prohlášení se
zaměřovala na využití společen-
ského klimatu po listopadu 1989
k permanentnímu rozvíjení zájmu
mladé generace o občanské záleži-
tosti, o nové uspořádání etických
hodnot, o poznání kořenů národ-
ního sebeuvědomování. Záleželo
jí na rozvíjení tvořivosti a samo-
statnosti, aby se mladí lidé stali
subjekty nové kultury hledající
východisko z konzumního pojetí
života a umožňující rozvoj talen-
tů v činnosti umělecké, osvětové,
výchovné, ekologické i charitativ-
ní,“ popsal iniciativu v roce 2010
ve dvouměsíčníku pro kulturu
a dialog Listy vysokoškolský pe-
dagog, bohemista a překladatel
Libor Martinek. (dc)
3www.krnov.cz
Blanka Valchářová při renovaci olejomalby znázorňující Ježíše
Krista. Foto: Tomáš Gaudek
Ludmila Ondrušková (1929–
2021). Foto: František Kuba
Koncertní síň
sv. Ducha
• Vznikla rekonstrukcí bývalé-
ho kostela sv. Ducha s přilehlým
špitálem v letech 1986 až 1988.
• Dnes je tento soubor obou
budov kulturní památkou
a patří k nejstarším stavbám
v Krnově, jehož počátky spada-
jí do 80. let 13. století.
• V polovině 15. století byl kos-
tel vyzdoben hodnotnou umě-
leckou malbou, na níž ve 27 ob-
razech předvedl neznámý malíř
biblické události, které se dnes
řadí mezi unikáty v této oblasti.
• V období reformace byl kostel
používán jako sýpka a hospoda.
• V 17. století získal kostel
novou průčelní fasádu, štít
a v lodi dvě barokní okna. Stře-
cha byla osazena věžičkou.
• Koncem 19. století přestal
být kostel využíván a byl pro-
hlášen za zchátralý. Počátkem
20. století byl uzavřen a jen
příležitostně se tam prováděly
nezbytné opravy.