Strana 3
3www.krnov.cz
Vdomově pro seniory podporují aktivní stáří
Taneční terapie schoreografem
Petrem Veletou, odpoledne s li‑
dovými písněmi, Čarodějnický rej
shudbou atanečními vystoupení‑
mi, přednáška policistky na téma
bezpečného telefonování, divadel‑
ní představení Čert aKáča, s nímž
do Krnova přijela Ježíškova vnou‑
čata– ochotníci zChrudimi, dob‑
rovolnický den nebo muzikál Zla‑
tovláska vpodání žáků ze Základní
školy Žižkova. To je jen neúplný
seznam aktivit, které se uskutečni‑
ly vDomově pro seniory Krnov od
začátku dubna.
„Jezdíme také mimo domov. Byla
jsem třeba na výstavě ve Flemmi-
chově vile, do cukrárny chodíme.
Nemůžu sice jet pokaždé, protože
se musíme prostřídat, ale itak je to
často,“ říká pětaosmdesátiletá Ma‑
rianna Jelínková, kterou úraz před
dvěma lety upoutal na invalidní vo‑
zík adonutil změnit bydliště. „By-
dlela jsem vdomě spečovatelskou
službou ucvilínského nádraží, měla
jsem dobrou pečovatelku, ale pak
jsem spadla, přestala chodit a život
pro mě dostal jiný směr. Sdětmi jsem
se domluvila, že půjdu do domova.
Samozřejmě jsem měla obavy, jaké
to tu bude, protože lidi vykládali, že
to tady běží různě. Ale říkala jsem
si, ať je to tak, nebo tak, už sem jdu.
Abyla jsem překvapená. Všichni jsou
strašně hodní, obětaví. Začátek jsem
zvládla a daří se mi tu čím dál lépe,“
vypráví.
Stejné pocity sdílí i Josef Ma‑
roušek, který v domově žije od
února letošního roku. „Cítím se tady
velmi dobře. Ikdyž bydlíme vpokoji
dva, vrámci možností to tady mám
upravené tak, abych se cítil jako
doma. Je tu řada programů. Cvičení,
trénink paměti, přednášky. Přicházejí
za mnou kamarádi, rodina, přátelé,
kteří, když něco potřebuji vyřídit, je-
dou se mnou, nebo mě berou na vo-
zíku ven na procházky. Aani na jídlo
si nemůžu stěžovat, jsem maximálně
spokojený,“ říká dvaaosmdesátiletý
muž, který se neustále usmívá. „Ato
je, myslím, správné. Protože pokud
to jde, je třeba se usmívat,“ dodává.
Přestože oba senioři kpohybu po‑
třebují invalidní vozík apomoc dru‑
hé osoby, snaží se žít svůj život napl‑
no. „Spousta lidí to ale tak už nemá.
My jsme třeba tady vkavárně UJa-
rušky, dáme si kávu, sedíme, poslou-
cháme, co nám přednáší abaví nás
to, ale co ty lidi, co už to nemůžou
takto vnímat? Atak si říkám, že jsem
vděčná za to, že mi to ještě myslí,“
zamýšlí se Marianna Jelínková, kte‑
ré přes veškerou spokojenost přesto
vdomově něco chybí. „Těším se na
léto, abych mohla chodit ven. Nikam
daleko, nám stačí jen vyjít před do-
mov aposedět na sluníčku, nebo ve
stínu. Ale třeba na terasu se nás na
vozíčcích vleze šest auž nikdo dal-
ší. Pergoly, které tady byly, jsou pryč.
Kdyby nám je zase udělali, bylo by
dobře,“ uzavírá seniorka.
DomovprosenioryKrnovje zaří‑
zení, kde senioři prožívají poslední
léta svého života ve službách domo‑
va pro seniory skapacitou 101 mís‑
to adomov se zvláštním režimem,
který disponuje 35 lůžky. Cílem per‑
sonálu je co nejdelší soběstačnost
klientů, poskytnout jim důstojnou
ibezpečnou péči azajistit jejich ma‑
ximální spokojenost. (dc)
Alois Holub získal čestné občanství
Krnov má dalšího čestného ob‑
čana. Stal se jím in memoriam pan
Alois Holub, nositel ocenění Spra‑
vedlivý mezi národy, které je pro‑
půjčováno izraelským památníkem
Yad Vashem osobám nežidovského
původu, jež za druhé světové války
pomáhaly perzekvovaným Židům.
Nejvyšší občanskou poctu, udě‑
lovanou městem, mu na návrh za‑
stupitelského klubu KSČM proká‑
zalo 27. března Zastupitelstvo města
Krnova. Listinu oudělení čestné‑
ho občanství převezmou synové
Aloise Holuba ve středu 22. května
vKoncertní síni sv. Ducha, kde se
od 16.00hodin uskuteční slavnost‑
ní oceňování osobností kultury za
rok 2018.
Alois Holub se narodil 11. červ‑
na 1917 v Bítovčicích. V letech
1932‑1936 se učil truhlářemvdíl‑
ně mistra Jelínka ve Valašském Me‑
ziříčí. Vroce 1938 dostal povolávací
rozkaz, na vojnu nastoupil vJemni‑
ci, ale brzy byl svážným onemoc‑
něním hospitalizován v Jihlavě.
Po návratu znemocnice arozpuš‑
tění československé armády roku
1939 se vrátil kmistru Jelínkovi
do Meziříčí apracoval zde vtruh‑
lářské dílně. Setkal se zde spřáteli,
díky kterým navázal spojení sile‑
gálním odbojem organizovaným
Komunistickou stranou Českoslo‑
venska. Do KSČ vstoupil vkvětnu
1939, ale vodboji neměl příležitost
vyvinout větší činnost. Už vroce
1941 byla celá skupinaprozrazena
a16. března1941 byl také Alois Ho‑
lubzatčen. Ihned byl převezen do
Kounicových kolejí vBrně, kde se
stal svědkem masových poprav. Po
půl roce vězení byl 9. října1941 pře‑
vezen nejprve do shromažďovacího
tábora Pod kaštany vBrně anásled‑
ně do koncentračního tábora Maut‑
hausen. Zde pracoval vtruhlářské
dílně. Díky své zručnosti, vyráběl
dřevěné krabičky akazety zdobené
intarzií pro esesáky, se vtáboře do‑
žil konce války.
Když se blížilo osvobození
aNěmci vtáboře vytvořili stanové
ghetto Zeltenlager pro Židy, které
převezli zjiných táborů, nosil Alois
Holub do tohoto stanu potraviny.
„Přijel jsem vúnoru 1945 zOsvě-
timi do Mauthausenu. Alois Holub
byl tam již čtyři roky. Byl to komu-
nista. Němci zavřeli komunisty do
koncentračních táborů. On slyšel,
že tam přijel jeden chlapec zČes-
koslovenska, že mluví česky. Když
jsem tam přišel, tak jeden den přišel
ke mně. Každý den mi pak přinášel
trochu chleba, trochu jídla. Zatkli
ho kvůli komunistické činnosti. Ač-
koliv byl oněkolik let starší než já,
stali jsme se přáteli. Apřátelství se
zachovalo až do dnešního dne. Je-
likož byl vlágru již čtyři roky, bylo
jeho postavení lepší než moje. Každý
den mi přinášel chléb či polévku, za
podmínek, které tam vládly, mi tím
opravdu zachránil život. Slíbil jsem,
že nikdy nezapomenu, co pro mne
učinil, aopravdu jsem nezapomněl.
Před několika lety obdržel od státu
Izrael vyznamenání jako jeden ze
Spravedlivých mezi národy,“ vzpo‑
mínal vroce 2008 pro Paměť náro‑
da rabín Sinaj Adler, jemuž vdobě
seznámení sjeho celoživotním pří‑
telem bylo 16let. Ocenění Spraved‑
livý mezi národy Alois Holub pře‑
vzal vroce 1994.
Po návratu zkoncentračního tá‑
bora měl Alois Holub podlomené
zdraví amusel se dlouho zotavo‑
vat. Proto nemohl vykonávat svou
práci truhláře. Nejprve pracoval na
úřadě, ale tato práce ho neuspoko‑
jovala. „Potom jsem mluvil se strej-
dou, který byl vKrnově, ise synem
utekli zMeziříče do pohraničí. Že
tam dělá ve varhanách aže by to
byla práce pro mě. Tak mě to tak
nějak chytlo aaj tady jsem měl už
známé moje kamarády, atak jsem
se sebral, přijel jsem ahledal jsem
varhany,“ říká Alois Holub na na‑
hrávce pro Paměť národa vroce
2008.
Alois Holub zemřel v Krnově
24. února2011. Životní příběh Aloi‑
se Holuba je zaznamenán vinterne‑
tovém archivu Paměť národa www.
pametnaroda.cz, zněhož bylo čer‑
páno. (dc)
Čestných
občanů
jepomálu
Podle dohledatelných údajů město
Krnov od poloviny 40. let 20. století
udělilo čestné občanství pouze sed‑
mi osobnostem.
Vroce 1935 byl čestným obča‑
nem Krnova jmenován první čes‑
koslovenský prezident Tomáš Ga‑
rrigue Masaryk, ato upříležitosti
svých 85. narozenin. Další držitelé
čestného občanství města Krnova
jsou druhý československý prezident
Edvard Beneš (1946), jeden znej‑
význačnějších československých di‑
plomatů první poloviny 20. století
Jan Masaryk (1947), čtvrtý českoslo‑
venský prezident Klement Gottwald
(1949), I. N. Vinogradov (1965) –
velitel jednotek Rudé armády, kte‑
ré osvobodily město Krnov vroce
1945, zakladatel aumělecký vedoucí
Dechového orchestru mladých Kr‑
nov Karel Dospiva (2012) aAlois
Holub, nositel ocenění „Spravedli‑
vý mezi národy“ (2019).
Zda je výčet jmen úplný, ačest‑
ným občanem města například
nemůže být Adolf Hitler nebo Jo‑
sif Vissarionovič Stalin, není jisté.
„Vzhledem ktomu, že fond Měst-
ský národní výbor Krnov ještě není
zpracovaný, je jakékoli hledání vněm
značně obtížné. Přesto mí kolegové
prohlédli všechny relevantní písem-
nosti, kde by se agenda spojená sudě-
lováním čestného občanství mohla
nacházet. Stejně tak se pokusili vy-
hledat tyto informace vregionálním
tisku, ale také vtomto případě bohu-
žel snegativním výsledkem.Úplnost
seznamu tudíž nemůžeme potvrdit,“
uvedl ředitel Státního okresního ar‑
chivu Bruntál se sídlem vKrnově
Branislav Dorko. (dc)
Alois Holub.
Foto: archiv Paměť národa
Marianna Jelínková využívá všech možností, které život vdomově
proseniory nabízí. Foto: Dita Círová