Strana 6
6
Městské muzeum Krnov: Toulky minulostí (13.)
Jenže přišel konec války, rok 1945
aodsun drtivé většiny německého
obyvatelstva českých zemí, aby se
toto již nikdy znovu nemohlo stát
destabilizujícím prvkem ve východ‑
ní Evropě, respektive záminkou Ně‑
mecka pro agresi. Mezi odsunutými
skončil isám Ernst Kober asod‑
chodem tak velkého množství pů‑
vodního obyvatelstva se také nutně
přerušila aztratila kolektivní paměť
ahistorie místa. Nově příchozí české
obyvatelstvo, později doplněné také
určitým množstvím Slováků ado‑
konce Řeků, mnohdy nikdy předtím
Krnov ani nenavštívilo. Vnesmírně
extrémní situaci, jaká týdny, měsíce
aroky po válce panovala, nebyl čas
aprostor nad úvahami ostáří no‑
vého domova aznovunalézání jeho
historie, do všeho pak zasáhl také
komunistický převrat. Atak se stalo,
že když se blížil anadešel rok 1953,
nenašel se nikdo, kdo by dal podnět
koslavám 700 letého výročí města,
natož zorganizoval nějaké oslavy.
Situace se začala pozvolna měnit
na konci padesátých let 20. století.
Od roku 1957 začal vKrnově vychá‑
zet vlastivědný zpravodaj Krnovsko,
přinášející témata historická, příro‑
dovědná, místopisnáaj., pokrývající
celý tehdejší Krnovský okres. Vy‑
cházel ještě vroce 1961, tedy ipoté,
co byl roku 1960 zrušen Krnovský
okres. Všedesátých letech propuka‑
ly vrůzných městech Českosloven‑
ska oslavy 700 letého trvání, jelikož
řada měst vČechách či na Moravě
byla vskutku založena či povýšena
na město všedesátých letech 13.
století. Zároveň se vtéto době uvol‑
ňovala politická anávazně ispole‑
čenská situace, do toho sílily hlasy
nemála Krnovanů nespokojených se
zrušením okresu Krnov avolajících
po jeho obnově. Vroce 1965 se stal
kronikářem města Krnova Vladimír
Blucha. Rodák zMokrých Lazců
uOpavy přišel do Krnova srodiči
včervenci 1945. Roku 1950 absol‑
voval krnovské gymnázium a ač
byl vzděláním iprofesně učitelem
matematiky azeměpisu, amatérsky
jej silně zajímala historie, zejména
jeho bydliště Krnova. To se proje‑
vilo už jeho podílením se na vydá‑
vání zmiňovaného zpravodaje Kr‑
novsko apokračovalo jeho funkcí
kronikáře.
Zdlouhé historie našeho města
byl pro Bluchu vždy nejatraktivněj‑
ší problém počátků města Krno‑
va. Vroce 1966 jej oslovil tehdejší
předseda MNV Josef Bača sdota‑
zem, jak to je se vznikem či založe‑
ním města Krnova. Blucha předsedu
seznámil sproblémem do té míry,
do jaké jej sám znal, navrhl zároveň,
aby Bača oslovil tehdejšího poslance
Národního shromáždění za Krnov
akademika Viktora Knappa apo‑
noukl ho koslovení Historického
ústavu Akademie věd vPraze. Na
jaře roku 1967 zavítal Knapp krát‑
ce do Krnova apři té příležitosti se
sešel sBluchou. Po diskuzi Knapp
nakonec navrhl, že osloví dokto‑
ra Jiřího Kejře, už tehdy, adodnes,
uznávaného odborníka na středo‑
věké městské právo aproblematiku
zakládání měst vprávní rovině. Za‑
krátko poté navázali Kejř sBluchou
kontakt apočali si čile dopisovat.
Po celý zbytek roku 1967 apočátek
roku 1968 probíhaly práce na ruko‑
pisu knihy Počátky města Krnova,
během nichž navštívil Kejř archiv
vKrnově iOpavě asBluchou pí‑
semně důkladně konzultovali celý
text. (Pokračování příště)
Alexandr Michl ‑Bernard
Co všechno předcházelo vzniku Československa
Cesta kudálosti, která významně
otočila kolem našich moderních dě‑
jin, nebyla jednoduchá apřímočará.
Češi sice už roku 1848 vystoupili se
svými národními požadavky, chtěli
je však uplatnit vrámci široké au‑
tonomie pod ochranou Rakouska.
Vtěchto intencích česká politika
pokračovala až do vypuknutí I. svě‑
tové války, kdy odtržení od monar‑
chie asamostatnost měla vprogra‑
mu pouze jediná strana, získávající
ve volbách jen velmi malé procen‑
to hlasů. Nicméně tzv. české státní
právo se dostávalo do křížku splá‑
ny německými, především českých
Němců. Německy mluvící obyvatelé
Rakouska, od roku 1867 tzv. Předli‑
tavska, se zhlediska národního cí‑
tění anárodnostní politiky počali
dělit do dvou proudů. První, který
chápal Rakousko vširším pojmu
asnažil se zachovávat národnost‑
ně spíše neutrální charakter Předli‑
tavska, neviděl problém vurčitých
ústupcích slovanským národům.
Druhý naopak požadoval posílení
německého charakteru státu, aby
méně radikální politici „neoslabo‑
vali“ jejich privilegované postavení
různými vstřícnými kroky ke Slova‑
nům, zejména Čechům.
Přístup většiny českých politiků
kmonarchii se nezměnil ani voka‑
mžiku vypuknutí války. Až na vý‑
jimky se chovali poměrně servilně
apřistoupili na aktivistickou politi‑
ku vůči vládě. Svůj postoj česká poli‑
tická reprezentace změnila až vprů‑
běhu léta apodzimu roku 1917, kdy
došlo kobměně politického vede‑
ní takřka všech stran. Během roku
1918 se čeští politici, ale iveřejnost,
stále silněji radikalizovali ačeské
země se vprůběhu roku 1918 sta‑
ly srdcem odporu proti mocnářství.
Pro vznik samostatného státu
byl velmi důležitý zahraniční od‑
boj. Ten se zaktivizoval záhy po vy‑
puknutí války avjeho čele stanul
Tomáš Gariggue Masaryk. Coby
spolupracovníky se obklopil neú‑
navně pracovitým Edvardem Be‑
nešem afrancouzským Slovákem
Milanem Rastislavem Štefánikem,
který svým charismatem akontak‑
ty otvíral české aslovenské věci pa‑
řížské salony. Masaryk nejpozději
vprůběhu války pochopil, že vpří‑
padě vítězství Centrálních mocností
by se Rakousko ‑Uhersko silně po‑
němčilo arozhodně nesplnilo české
plány anaděje na autonomii, kče‑
muž většina německých politiků Ra‑
kouska otevřeně směřovala. Začal
tak pracovat na rozbití monarchie.
Představitelé dohodových mocnos‑
tí však oněčem tak radikálním ne‑
chtěli slyšet. Od začátku války jak
Dohoda, tak Trojspolek, počítaly se
vznikem Polska, každý samozřej‑
mě na úkor spojenců těch druhých.
Vpřípadě Rakouska ‑Uherska hod‑
laly dohodové mocnosti požadovat
nanejvýše jeho důslednou federa‑
lizaci ademokratizaci, nikoliv zá‑
nik. Horečnaté Masarykovo úsilí tak
přinášelo plody jen pozvolna. Dne
14. 11. 1915 byl vPaříži ustanoven
Český komitét zahraniční, který vy‑
dal prohlášení onutnosti zřídit po
válce samostatný český stát rozší‑
řený oSlovensko. Vúnoru 1916 byl
přeměněn na Národní radu českých
zemí. Věci velmi pomohla bojová
vystoupení českých legií, přestože
jejich vytváření nebylo vůbec jedno‑
duché. Atak již vnótě dohodových
mocností prezidentovi USA Wilso‑
noviz10. 1. 1917 guruje požadavek
osvobození Čechoslováků.
Císař KarelI. si byl od počátku
svého nástupu vědom rostoucího
vysílení monarchie, nescházela mu
empatie avelká skromnost. Na jed‑
nu stranu však na něj tlačili zejména
němečtí politici, na druhou stranu
tajné pokusy omírová jednání se‑
lhaly, ty nejvýznamnější se dokon‑
ce staly příčinou aféry. Ta vyústila
vuzavření vojenské smlouvy sNě‑
meckem 13. 5. 1918, vníž byly vo‑
jenské síly podunajské monarchie
zcela podřízeny německému velení.
Tím však byla možnost zachování
monarchie aspoň vnějaké podobě
vočích dohodových státníků de‑
nitivně zamítnuta. Od konce jara
apočátku léta 1918 se monarchie
zvolna rozpadala. U všech náro‑
dů začaly vznikat paralelní orgány
označované jako národní rady či
národní výbory, které se postupně
připravovaly na převzetí moci. Cí‑
sař KarelI. vydal 16. 10. manifest,
podle kterého se mělo Předlitavsko
proměnit ve spolkový stát složený
ze čtyř státních celků. Bylo však již
pozdě, navíc jednotlivé národy na‑
dále sledovaly své cíle, vzájemně ne‑
slučitelné.
Dne 27. 10. 1918 zaslal poslední
rakousko ‑uherský ministr zahraničí
prostřednictvím Švédska nótu prezi‑
dentovi USA Wilsonovi, že přijímá
veškeré americké podmínky ažádá
zahájení rozhovorů sUSA aostat‑
ními dohodovými mocnostmi. Zá‑
roveň byla vypovězena smlouva
sNěmeckem. Následujícího dne se
tyto informace objevily vnovinách.
VPraze ihned vypukly demonstra‑
ce, lidé odstraňovali zbudov stát‑
ní znaky monarchie adožadovali
se vyhlášení samostatnosti. Toho
Národní výbor využil aodpoledne
vydal prohlášení ovzniku samostat‑
ného československého státu. Ná‑
rodnímu výboru se ihned podřídili
úředníci pražského místodržitelství
ataké policejní ředitelství. Vojen‑
ská posádka zůstala pasivní. Během
následujících dvou dnů přešla veš‑
kerá moc do rukou Národního vý‑
boru. Záhy se mu podřídila většina
českých okresních hejtmanů, stát‑
ní policie arovněž čeští četníci. Sa‑
mostatný stát Čechů se stal realitou,
jeho formování však nebylo lehké.
Zšoku se brzy vzpamatovali čeští
Němci, kteří již příštího dne vyhlá‑
sili svůj vlastní stát vseverních Če‑
chách, oden později je následovali
němečtí politici ze severní Moravy
aSlezska, avzápětí bylo od mladého
českého státu odtrženo celé pohra‑
ničí. Poláci pro změnu zabrali téměř
celé Těšínsko ataké maďarizované
obyvatelstvo Slovenska po spojení
sČechy netoužilo. Němci osídlené
pohraničí se podařilo získat pod
kontrolu do konce roku prakticky
bez boje, sPoláky aMaďary se to
bez zbraní neobešlo. Hranice naše‑
ho státu se denitivně dotvořily až
roku 1920.
Vzpomeňme závěrem, že vKrno‑
vě se v28. 10. 1918 neslavilo. Zdej‑
ší vdrtivé většině německé obyva‑
telstvo samozřejmě plně souznělo
spolitickými názory vidících Něm‑
ce Předlitavska vNěmecku, později
jako součást Německého Rakous‑
ka. Československé vládě byl Krnov
podřízen až 27. 12. 1918. Není to pro
nás důvodem svátek vzniku samo‑
statné ČSR neslavit. Není však již
nutné popírat historickou identitu
našeho města anevzpomenout si na
fakt, že Krnované to před více jak
sto lety vnímali jinak.
Alexandr Michl ‑Bernard