Strana 8
Počteníčko i cestování znovu v knihovně
„Za Krnov se nestydím, jsem na něj pyšný“
Ani v závěru září městská
knihovna nezahálí a poslední
středa v měsíci bude patřit všem
dětem a jejich rodičům. „Právě
na tento den chystáme další Po-
čteníčko pro nejmenší, které pro
krnovské rodiče, i z blízkého okolí,
a jejich děti připravujeme v rámci
projektu Bookstart - S knížkou do
života. Nebude chybět hraná po-
hádka ani již tradiční básničkové
a říkadlové rozcvičky a také spous-
ta tematických aktivit. K tomu sta-
čí přičíst výběr těch nejlepších knih
pro děti, přátelské a přirozeně roz-
víjející prostředí, didaktické hračky
a spoustu kamarádů, dětí a rodičů
k poznávání. To rozhodně zní jako
skvěle strávené dopoledne, co mys-
líte?“ láká ředitel knihovny Jakub
Mruz. První podzimní Počteníč-
ko pro nejmenší se uskuteční ve
středu 29. září od 9.00 hodin ve
Smetanových sadech, účastní-
ci by si měli přinést vlastní deky
k sezení. Za nepříznivého počasí
se akce přesouvá do knihovny.
Měsíc září v knihovně uza-
vře cestovatel Jakub Venglář,
který osobitě píše o místech,
na kterých se stopa průměrné-
ho turisty jen málokdy otiskne.
„Navíc má pro každého spous-
tu tipů, jak se ve světě neztratit.
A pokud by se to náhodou stalo,
tak jak si to bloudění co nejlépe
užít. Kromě cestování fotí, píše,
přednáší, vede malý cestovatelský
krámek a vás vezme na cestu do
Číny, jeho slovy velké a blázni-
vé země. Jeden den totiž budete
obyvatele milovat za jejich úsměv
a ochotu, zatímco pozítří přinese
hlubokou nenávist k davům, s ni-
miž musíte bojovat o svůj kousek
vyhlídky. Kam se oko podívá, tam
roste nový mrakodrap, dálnice
nebo hotel, a nic není překážkou.
Nejkrásnějším koutům planety
zde odtikávají poslední okamži-
ky poklidné existence bez maso-
vého turismu. Obyvatelé nade
vše milují karban, dobré jídlo
a rýžovou pálenku. V „Říši středu“
mají všechno, po čem srdce cesto-
vatele touží, a také spoustu věcí,
o kterých jste raději nikdy nechtě-
li slyšet,“ popisuje Jakub Mruz
s tím, že s Čínou z pohledu cesto-
vatele se zájemci mohou seznámit
30. září od 18.00 hodin.
Více informací najdete na www.
knihkrnov.cz nebo na facebook.
com/knihkrnov. (red)
Ve čtvrtek 16. září svůj román
Učytelskej pokřtil v knihovně
krnovský pedagog, překladatel
a spisovatel Jaroslav Konvička.
Jedná se o jeho třetí autorský
počin po vloni vydané sbírce po-
vídek Kdysi dávno v budoucnu
a novele Mamince se budeš líbit.
Můžete přiblížit o čem a pro
koho je vaše nová kniha?
Je to příběh o začínajícím učite-
li s donkichotskou povahou, který
je plný energie. Chce učit jinak
a lépe, ale čeká ho tvrdá srážka
s realitou „tradiční školy“. Před
tabulí válčí s těmi nejzkušeněj-
šími manipulátory z řad čtrnác-
tiletých puberťáků, občas musí
uhnout vzduchem letícímu ovoci
a obecně mu ty zarezlé školské
mlýny nevyhovují. Postupně tedy
ztrácí poslední ideály a stojí před
otázkou o smyslu života jako tvr-
dé y ve slově Učytelskej. Za jeho
povahou však stojí duch Dona
Quijota, jeho stínové já, které se
mu snaží ukázat správnou cestu.
Povzbudí jej také sexy asistentka
Linda, díky níž má kniha i mi-
lostnou dějovou linii. Vzhledem
k tomu, že školství nelze oddělit
od společnosti, místy se objeví
i politická satira a internetové vál-
ky twitterových hrdinů. Doufám,
že kniha rozesměje všechny, kte-
rým se změna ve vzdělání podaři-
la. Základkou jsme prošli všichni,
takže čtenáře jistě vrátí do dětství.
Působíte jako pedagog a nabízí
se proto otázka, do jaké míry je
román autobiogracký?
Možná na některé lidi působím
jako pedagog, ale v duchu se sna-
žím být člověkem. Ta otázka se ale
samozřejmě nabízí a je pravdou,
že většina situací ze školy, o kte-
rých píšu, se skutečně stala buďto
mně, nebo mým kolegyním. Udá-
ly se ale jinak. Přistupoval jsem
ke knize jako autor, který využívá
svých zkušeností. Nesnažil jsem
se o přesné zachycení reality, tak-
že jsem z ní jednotlivé situace vy-
trhl, změnil jejich podobu a vložil
je do jiného kontextu, aby jako
celek utvořily příběh hlavního
hrdiny. Je mi jasné, že mi nikdo
neuvěří, takže ano, přiznávám,
během prvního roku praxe jsem
se stal slušným vrhačem křídy.
A ano, skutečně jsem při výuce
spadl z katedry. Ten den jsem do
toho dal vše. Byl jsem názorný, jak
to jen šlo.
Jaká je odezva od lidí, kteří kni-
hu četli a kteří vás znají?
Odezva betačtenářů i z na-
kladatelství je skvělá a velice mě
potěšila. Údajně se nad knihou
dost nasmáli. Doufám, že mým
vtípkům, nikoliv mým tvůrčím
schopnostem. Kniha je plná hu-
moru i nostalgie. Opět se odehrá-
vá v malebném Leopoldově, tedy
jakési alternativní verzi Krnova.
Tentokrát se ale podíváme také na
Osoblažsko, kde jsem strávil po-
lovinu dětství. I já mám z knihy
dobrý pocit, což se mi moc často
nestává, většinou jsem přehnaně
sebekritický.
Neobáváte se nesouhlasných re-
akcí v souvislosti s poukazová-
ním na neduhy školství?
Můj redaktor se bojí dost za nás
oba. Jedná se o satiru, ta vždy ně-
koho rozčílí. V principu jsem se
snažil humornou cestou poukázat
na negativní vlastnosti českého
školství. Občas to může působit
přidrzle. Pokud se na mě ale ně-
kdo naštve, že se v knize ztotožnil
s tyranem či prototypem zahořklé
učitelky, měl by asi zapřemýšlet
nad tím, jestli ho práce ve školství
baví a zdali tak tomu vůbec někdy
bylo. Dobrého pedagoga neurazí.
Navíc si v knize dělám legraci ze
všech. Z učitelů, dětí, rodičů, poli-
tiků, ale taky sám ze sebe.
Vloni na jaře covid odložil křest
vaší novely Mamince se budeš
líbit, což jistě vzhledem k vaší
profesi nebylo jediné omezení…
Pro pedagoga je možná dis-
tanční výuka postrachem, ale pro
spisovatele, který má rád samotu,
je lockdown do jisté míry požeh-
náním. Můj život to změnilo. Co-
vid dokonce změnil i závěr tohoto
románu. Pominu-li nepříjemnos-
ti spojené s globální pandemií,
v roce 2020 jsem si vlastně vyzkou-
šel život spisovatele na plný úvazek.
Byl jsem více v samotě, méně se
setkával s lidmi a měl tak možnost
ponořit se do svých příběhů. Psaní
mě pronásleduje od dětství. Není to
žádný koníček, jak si někdo myslí.
Je to vrcholek mé Maslowovy pyra-
midy potřeb. Faktem je, že kdybych
se mohl živit jen psaním románů,
tak to asi dělám. V Česku vám
k tomu ale nepostačí ani bestseller,
leda bych produkoval jeden za dru-
hým. Jenže by se z toho pak stala
povinnost. Radost by se proměnila
ve strach ze selhání. Rovnováha,
kterou prožívám teď, mi vyhovu-
je. Mým hlavním zdrojem obživy
je angličtina, psaní je doplňkem.
Mohu psát, o čem chci a dát si na
čas, což je velkou výhodou.
Když se vrátíme k vašemu peda-
gogickému působení, všiml jsem
si, že na jedné ze streamovacích
platforem se objevily vaše kurzy
angličtiny…
To je pohádka o učiteli, který
se stal youtuberem. Angličtinu
mám moc rád. Pakliže výuka baví
mé žáky, baví i mě. Když se tedy
v březnu 2020 vypnul svět a nevě-
děli jsme, co dělat, napadlo mě, že
bych mohl distanční výuku oživit
tvorbou humorně-vzdělávacích
videí. Založil jsem tedy kanál Uči-
telskej. Všimli si toho i na Strea-
mu, takže nyní přesouvám tvorbu
i tam. V létě jsem natočil i video-
kurz pro dospělé, který je dostup-
ný na platformě kurzin.cz.
Jaké jsou vaše další plány? Chce-
te zůstat v Krnově?
Nikdy jsem žádné profesní plá-
ny neměl. Lpění na kariéře pro
mě vždy bylo plýtváním času.
Mým jediným plánem je dělat
věci, které mě naplňují. Život je
moc krátký na to, abych ho strá-
vil lamentováním nad svou složi-
tou situací. Raději zvednu zadek
a něco s ní udělám. Když selžu,
aspoň si na smrtelné posteli ne-
budu nic vyčítat. Vydáním knih
se mi dokonce splnil sen, který
jsem nikdy neměl: prý jsem se stal
spisovatelem. Píšu odjakživa, ale
něco takového je nepředstavitel-
né pro kluka, co se o prázdninách
prohání po osoblažských strniš-
tích na motocyklu značky Simson
a po večerech obdivuje knihy Ju-
lese Vernea. Za Krnov se nesty-
dím, jsem na něj pyšný. V Praze
by těch příležitostí k prosazení
bylo víc. Snadněji bych navazo-
val kontakty, možná bych začal
s vlastním podcastem o vzdělání,
ale mně se tady líbí.
Vloni na jaře jste zmiňoval, že
máte rozpracovaný román s mo-
tivem reinkarnace.
To je srdcová záležitost. Kni-
hu jsem rozpracoval v roce 2015
a postupně přidávám kapitoly.
Vzhledem k tomu, že je poskláda-
ná z vícero životů, občas mi do-
volí, abych ji třeba na rok opustil
a napsal román. Práce pokračují,
ale je to maratón. Příští rok určitě
nevyjde. Pokud ale budu mít dost
času na to, abych se do ní oprav-
du ponořil, do dvou až tří let by
mohla být na světě. Jak už jsem
naznačil, s jejím protagonistou se
nechci rozloučit. S hlavními hrdi-
ny svých příběhů se vždy spřáte-
lím a tohle přátelství je neobyčej-
ně pevné.
Vaše první dvě knihy vyšly v Na-
kladatelství MaHa, které patří
Markétě Harasimové, spisova-
telce rovněž původem z Krnova.
Máte od ní zpětnou vazbu, jak
se prodávají?
Spolupráce s MaHa byla vý-
borná. Novela Mamince se bu-
deš líbit byla vyprodaná do tří
měsíců a momentálně je na pul-
tech knihkupectví dotisk. Paní
Harasimová je akční, přátelská,
důsledná, umí se prosadit a radě-
ji řekne ne, než aby slíbila něco,
co nemůže splnit. Abych se však
čtenářům vryl do paměti, potře-
buji podporu velkého nakladatel-
ství. Do budoucna ale spolupráci
s MaHa nemohu vyloučit, možná
s nějakou další novelou. Mimo-
chodem, kdyby o tomto rozhovo-
ru paní Harasimová věděla, řekne
mi, abych pozdravil krnovskou
knihovnu. Má k ní už od dětství
podobně vřelý vztah jako já. Tak
tedy: Ahoj, knihovno! (tg)
8