Krnovské listy

Krnovské listy - zpravodaj města Krnova.

Strana 3

3www.krnov.cz

Za hrdinský čin získali vysoké izraelské ocenění

Sousedé, ke kterým si chodili ku-

povat mléko. Takto si pamatují ně-

kteří obyvatelé Krnova manžele Be-

lánikovi, kteří bydleli vulici Maxima

Gorkého. Jen málokdo ale věděl, že

vroce 1944 zachránili na Slovensku

život dvěma židovským mladíkům.

Jeden znich, letos třiadevadesáti-

letý Alexandr Fried, své zachránce

navrhl na ocenění Spravedlivý mezi

národy. Potomkům Belánikových ho

5. listopadu předal velvyslanec Stá-

tu Izrael vČeské republice Daniel

Meron.

Na slavnosti, která se konala vkr-

novské synagoze, Alexandr Fried

vysvětlil, co ho vedlo ktomu, že

oudělení titulu Antonínovi aMarii

Belánikovým požádal Komisi pro

rozpoznávání spravedlivých, která

funguje při izraelském památníku

Jad Vašem: „Chtěl jsem poděkovat

těm šlechetným lidem, kteří zachrá-

nili život mně amému bratrovi.“

Stalo se to vroce 1944 po vypuk-

nutí Slovenského národního povstá-

ní, nedaleko Žiliny, když bratři na

útěku před deportací do koncent-

račního tábora potkali muže, kte-

rý se jim rozhodl pomoci. „Vzal nás

ksobě domů, kde měl manželku, dvě

děti a třetí bylo na cestě. Dali nám

svou vlastní postel astarali se onás.

Pak ale přišli vlasovci avyhrožova-

li, že kdo bude schovávat židy, tak

nechají spálit chalupu alidi budou

pověšeni. Belánikovi se nezalekli

aukryli nás na půdu do sena, aby-

chom nezmrzli. To byl říjen, listo-

pad… Marie byla taková zlatá osoba,

ptala se nás, co bychom si přáli, ajá

mám rád palačinky se sýrem aona

nám je na to seno přinášela. Pozdě-

ji jsme vykopali ve sklepě hlubokou

jámu, kde jsme byli schovaní mezi

bramborami do doby, než nás tam

vlasovci našli. Celkem jsme uBeláni-

ků byli tři měsíce asedm dní. Děkuji

zcelého srdce těm chrabrým, dobrým

lidem anenacházím slova díků,“ řekl

dojatě Alexander Fried.

Jak uvedl izraelský velvyslanec

Daniel Meron, přestože od události

uplynulo již mnoho let, neměla by

zmizet vpropadlišti dějin. „Odvaha

avelkorysost, jakou Belánikovi pro-

kázali, nesmí být zapomenuta. An-

tonín aMarie se mohli zachovat, jak

se po nich vyžadovalo abylo běžné,

ale neudělali to. Jen málo lidí tehdy

ktomu našlo odvahu amusíme pro-

to na ně svděčností vzpomínat,“ řekl

Daniel Meron adodal: „Památník

Yad Vašem vJeruzalémě do dnešní-

ho dne ocenil asi 27 tisíc osob. Je mi

potěšením, že můžu oznámit, že An-

tonín aMarie Belánikovi jsou 118.

a119. oceněnými zČeské republiky.“

Titul Spravedlivý mezi národy

uděluje osobám nežidovského pů-

vodu, které riskovaly svůj vlastní ži-

vot pro záchranu Židů během druhé

světové války. (dc)

Válka poznamenala osudy lidí

„Sám jsem to měl těžké acítím

svámi, proto vám pomůžu.“ Těmito

slovy vroce 1944 nabídl Antonín

Belánik pomoc bratrům Alexandro-

vi aFerdinandovi Friedovým, když

byli na útěku před deportací do kon-

centračního tábora, kde měli skončit

kvůli svému židovskému původu.

Co tím měl na mysli, je zřejmé ze

vzpomínek jeho manželky Marie

Belánikové. Vroce 1995 je zazna-

menala jedna zjejích dcer.

„Vroce 1935 jsem odjela na práci

do Francie, kde jsem se seznámila se

svým manželem avroce 1937 jsme

byli oddáni vPlou. Vroce 1938 byl

manžel povolán do armády, vroce

1939 odjel do boje. Vroce 1940 se mi

narodila dceruška, to už byl manžel

vzajetí, odkud se mu spomocí zná-

mého zjeho vesnice podařilo utéct.

Domů do Plou se dostali přes mno-

hé překážky. Manžel byl nemocný

adoma se spomocí kamaráda léčil.

Po částečném zotavení přišla starost

opráci. Musel být ale demobilizován.

Doklady mu pomohl sehnat syn tlu-

močníka, který pocházel zTrnavy.

Pracoval pak jako lesní dělník. Netr-

valo to ale dlouho. Jednou vnoci před

domem zastavilo auto sPétainovou

milicí amanžela odvezli nevěda kam.

To bylo vroce 1943 avlednu 1944

se mi narodil syn. Když jsem se vrá-

tila zporodnice, jednoho večera při-

šla sousedka stím, že dům je obsaze-

ný policií aže manžel nechal unich

zprávu. Odjel na československý kon-

zulát do Paříže. Tam mu Dr.Osucký

vystavil doklady azavolal do obcho-

du vPlou, že se mám balit isdětmi,

že odjedeme na Slovensko. Cestovali

jsme vnákladních vagonech, okna

byla zatlučená deskami, bez světla,

bez tepla. Teď mi manžel vyprávěl, co

všechno prožil. Když ho zPlou vnoci

odvezli, tak je vyložili vpracovním tá-

boře vMontpellier avozili je na prá-

ci, odkud se mu podařilo uprchnout.

Na Slovensko jsme přijeli do Dlhé-

ho Pole, manželova rodiště. Ubyto-

váni jsme byli vdomečku upaní

Apolénky, která byla pomocnicí na

faře. Koncem roku 1944 obsadili

Dlhé Pole Němci anastal poplach.

My jsme skrývali unás dva chlap-

ce ve věku 16 a17let, které manžel

přivedl ze Žiliny, kde je pronásledo-

vali. 6. 12. 1944 ráno zastavilo unás

auto sNěmci agardisty aodvezli je

ismanželem. Manžel byl posílán

zvězení vŽilině na práci atam se

seznámil sředitelem věznice, které-

mu pomáhal stěhovat nábytek. Když

mu manžel řekl, co všechno prožil ve

Francii aže ani jednou nebyl doma,

co se mu děti narodily, ředitel mu slí-

bil, že Štědrý večer bude trávit doma.

Tak se istalo, že na Štědrý večer se

anámi těšil aradoval.“

(Redakčně kráceno)

Alexander Fried

se narodil vroce 1925 naPodkar-

patské Rusi, od dvou let žil vŽili-

ně. Vzdělání získal vžidovské ško-

le, na střední škole si vybral obor

tesařství. Během prvních transpor-

tů Židů vroce 1942 byl odvezen

do tábora vŽilině, odkud měl být

transportován do Osvětimi. Do-

dnes netuší, kdo mu pomohl, když

mu změnil místo narození na Ma-

ďarsko aztábora byl propuštěn.

Poté obdržel falešné dokumenty

astal se díky práci tesaře „eko-

nomicky nezbytným“. Po vypuk-

nutí Slovenského národního po-

vstání falešné dokumenty již pro

jeho záchranu nestačily. Vzhle-

dem kvyhrocené situaci si mat-

ka bratrů Friedových přála, aby

chlapci utekli. Na útěku je čtvrt

roku schovávali manželé Beláni-

kovi. Po svém odhalení vprosinci

1944 byli bratři transportováni do

Seredě apoté do koncentračního

tábora Sachsenhausen. Během po-

chodu smrti je osvobodila Rudá

armáda. Jejich matka zahynula

vOsvětimi aotec zemřel vBuche-

nwaldu. Životní cesta obou bratrů

vedla po komunistickém převratu

do emigrace. Ferdinand Fried zís-

kal doktorát zchemie vkanadské

Otavě avKanadě žil do své smr-

ti. Alexander Fried vystudoval ve

Vídni historii, vystřídal řadu pro-

fesorských míst vBruselu, Londý-

ně, Izraeli či vKanadě. Dnes žije

střídavě vPraze aNěmecku.

Velvyslanec

navštívil

iradnici

Uvýjimečné příležitosti zavítal

do Krnova vpondělí 5. listopadu

izraelský velvyslanec Daniel Meron

smanželkou. Tím bylo předání ti-

tulu Spravedlivý mezi národy, který

je udělován osobám nežidovského

původu, jež

riskovaly svůj vlastní

život pro záchranu Židů během dru-

hé světové války. Než se na měst-

ském hřbitově avsynagoze setkal

spotomky oceňovaných, Antonína

aMarie Belánikových, isAlexan-

drem Friedem, který je na ocenění

nominoval, setkal se na radnici sve-

dením města.

Ve své úvodní řeči připomněl vý-

ročí 80let od Křišťálové noci, během

níž byly vypáleny stovky synagog,

aprozradil, že ho snaším regionem

pojí rodinná historie. „Moje man-

želka Jill má příbuzné, kteří mají pů-

vod ztéto oblasti. Manželka strýce

jejího dědečka pocházela zBruntálu.

On byl židovského původu, ona ne,

a své manželství stvrdili v synagoze

vKrnově. Rodinní příslušníci sice

zemřeli během holocaustu, ale jedna

přeživší bydlí vOstravě a ta nám

tuto historii přiblížila,“ řekl Daniel

Meron.

Velvyslanec se živě zajímal nejen

ohistorii židovské komunity vKrno-

vě, ale také o rmy asportovní kluby,

které ve městě působí dnes. (dc)

Krnovská synagoga 5. listopadu zažila jeden znejvýznamnějších dnů

své novodobé historie. Potomci manželů Belánikových zKrnova zde

převzali zrukou izraelského velvyslance Daniela Merona oceně-

ní Spravedlivý mezi národy. Na snímku jsou společně Alexandrem

Friedem, jemuž jejich rodiče vobdobí holocaustu zachránili život.

Foto: Dita Círová

Manželé Belánikovi se vzali vroce 1937 ve Francii. Foto: rodinný archiv

Krnovské listy