Strana 5
www.krnov.cz
5
Triviální škola vChařové
Nejstarší dochované zprávy
o vzdělávání dětí ve vsi Chařové
pocházejí z období panování Ma-
rie Terezie (1740-1780). Původně
samostatnou obec dnes pouze při-
pomíná stejnojmenná ulice. Vů-
bec poprvé ji zmiňujelistina české
královny-vdovy Kunhuty z roku
1279, potvrzující Krnovu práva
nejen nad Chařovou, ale iChomý-
ží, Kostelcem a Bližčicemi. Coby
vrchnost vystupoval krnovský ma-
gistrát vůči těmto vesnicím do zru-
šení poddanství v roce 1850, kdy
se Chařová stala osadou Kostelce
a od roku 1868 svrchovanou obcí
v čele s vlastním starostou. Roku
1919 byla Chařová přičleněna jako
osada ke Krnovu aod roku 1935 je
sním sloučena.
Výuku čtení, psaní a počítání
v Chařové vedlo ve druhé polo-
vině 18. století za menší týdenní
poplatek hned několik pokoutních
učitelů. Jedním z nich byl učitel
(Schulmeister) jménem Christen,
který vjednom zblíže neurčených
domů vyučoval základy trivia vle-
tech 1772 až 1785. Často docházelo
ktomu, že rodiče posílali své děti
za vzděláváním střídavě kjednomu
nebo druhému učiteli, což mělo ne-
blahý vliv na úroveň vzdělávání. Ve
snaze napravit tyto poměry, obrátil
se po dohodě skrnovským magis-
trátem školní inspektor akrnovský
děkan na vrchní zemský úřad sur-
gencí, aby zde co nejdříve jmenoval
řádného učitele. Ze školního fondu
mu byl určen plat 72 zlatých a48
krejcarů. Podobně jako v jiných
obcích i zde zastával učitel práci
obecního písaře, jež mu zajišťovala
příjem na přilepšenou. Další zisky
mu plynuly zpozemků, ať už se jed-
nalo okus obecního pole či malou
zahradu. První učitelé v Chařové
těžili také zkoncesovaného prodeje
tabáku. Otuto výsadu však přišli na
počátku 19. století.
Přestože měla Chařová ke konci
18. století již řádného učitele, chy-
běla jí stále vlastní školní budova.
Výuka se tak odbývala v soukro-
mých domech, následně pak něko-
lik let vobecní dřevěné pastoušce,
ve které se vedle učebny nacházel
rovněž učitelův byt. Nejen bezútěš-
ný stav pastoušky, která chátrala,
ale irostoucí počet školní mládeže
znamenal, že jakákoli další výuka
zde byla nemyslitelná. Krnovský
děkan Florian Schilder se proto
snažil skrnovským starostou Fran-
zem Aloisem Kunzem přesvědčit
Chařovou, aby nevyhovující bu-
dovu prodala a výtěžek s dalšími
obecními penězi použila na stavbu
školní budovy zkamene apálených
cihel. Výstavba nové školy (dům
čp. 34) proběhla nakonec vletech
1826 až 1827, ato na náklady Cha-
řové. Následná péče ojejí stav byla
v režii obce. Podle dochovaných
zpráv měla škola dostatečně svět-
lou a prostornou třídu, která na
výslovné přání obce sloužila one-
dělích také ke křesťanské nauce.
Navíc jednou týdně docházel kr-
novský kněz i za dětmi do školy,
aby v ní vedl výuku náboženství.
Mezi další školní předměty patřilo
na počátku 19. století čtení tištěné-
ho apsaného textu, krasopis, pra-
vopis apočítání. Hodnoceno bylo
i chování. Kromě jedné učebny
disponovala novostavba zázemím
pro učitele, které tvořil soukromý
pokoj s přilehlou místností, malá
kuchyň, sklep, dále dřevěná kůlna
s chlívkem pro dobytek a okolní
školní zahrada. Dům sloužil škole
do roku 1895, kdy byl prodán sou-
kromému majiteli.
Chařovská triviální škola náleže-
la od počátku ke krnovské farnosti,
přesto si obec udržela nad školou
jistou míru kontroly, když mohla
na místo učitele navrhovat kompe-
tentní pedagogy. Po řadě nekvali-
kovaných učitelů byl vroce 1794
krnovským magistrátem jmeno-
ván samostatným učitelem Josef
Schramm, který vChařové vyučo-
val do roku 1815. Dalšími zjištěný-
mi učiteli triviální školy byli Josef
Benisch (1815-1825), Josef Grass-
mann (1825-1828), Franz Sandler
(1828), Franz Kaller (1828-1834),
Josef Kaller (do roku 1851), Ema-
nuel Ertel (1851-1861) aKarl iel
(1861-1874). Posledně jmenovaný
byl současně i posledním učite-
lem triviální školy, která zde exis-
tovala do roku 1869, kdy byla říš-
ským školských zákonem změněna
vškolu obecnou. Jakub Mamula
Seriál: Zhistorie krnovského školství (12.)
Křížovka: Pochoutka z pohanky. Manželka předkládá svému muži oběd: „Dneska jsem udělala pohankové smaženky, doufám, že ti budou chutnat." Muž si nedůvěřivě pro-
hlíží nevzledné výtvory: „Co jsi do toho všechno vlastně dala?" „Samozřejmě pohanku, dále sušené houby, špek, klobásu, cibuli, česnek, vajíčko, mouku a různé koření." Man-
žel to ochutná a pak se zamračí: „Kdybys tam nedávala tu pohanku, (dokončení v tajence křížovky)."
Pomůcka:
Hraní karet
autor: E. Ledvina
Druh
žraloka
Název řec.
písmena
Rod.trop.
mravenců
Německy
„nejprve"
Karetní hra
Cizí žen.
jm.(Pavla)
Křesťan.
radiosta-
nice USA
Starověký
asij.stát
Vsunutí
SPZ okr.
Komárno
Přístav na
sz.Peru
3.DÍL
TAJENKY
Chem.zn.
hliníku
Mistři
popravčí
Prodlouže-
ně (hud.)
Odmočení
(zříd.)
Elektronky
Holmid
telluru
Odloučení
Tvrdý lehký
kov
Orgán
zraku
Povrch
střechy
Park kultury
a oddechu
(zkr.)
Evropská
řeka
KIRV, pauk,
Talara
Kočičí
samec
Děloha
(anatom.)
Baklažán
Chateau-
briandovo
dílo
Seno na
podestýlku
(nář.)
Odpad
vody
Filc
Nýrský
podnik
Klín
Kácet
(zast.)
Značka
decimetru
1.DÍL
TAJENKY
Otéci
Dravý pták
Šachová
remíza
Kohoutí
slabika
Inic.kreslí-
ře Urbana
Borovice
Model
Fordu
Občas
Důstojnic-
ký čekatel
Notový
zápis
Bicí
nástroje
Vlněná
tkanina
Staroírán-
ský
kočovník
Zn.kilo-
pascalu
Jednotka
informace
Východo-
čes.vrch
Zkr.Sená-
tu USA
Vodní
skupenství
Švýcarská
řeka
Džezové
kotle
Část
obličeje
2.DÍL
TAJENKY
V espe-
rantu
„elastický"
Ledvina
(med.)
Motiv pro-
sebníka
Tvrdý
kovový
prvek
Spojka
podřadící
Stát v Po-
lynésii
Školní vysvědčení Josefa
Raimanna zChařové zroku
1815, vystavené učitelem
Schrammem.