Krnovské listy

Krnovské listy - zpravodaj města Krnova.

Strana 9

www.krnov.cz

Oběti připomínají další Stolpersteiny

Na rozhraní ulic Karla Čapka

aRevoluční byly 25. června umís-

těny do chodníku dvě dlažební

kostky s mosazným povrchem

skrátkým textem, takzvané kame-

ny zmizelých. Věnovány jsou Olze

a Rudolfu Eibuschitzovým, kteří

bydleli v domě na adrese Karla

Čapka 1 a byli zavražděni v roce

1942 v nacistickém vyhlazovacím

tábořeSobibór.

„Rudolf Eibuschitz se narodil

ve Vídni v roce 1883. První zmín-

ku o jeho pobytu v Krnově máme

zdokumentů zroku 1911 apokud

se podíváme na první sčítání lidu

v Československu, tak má uvedenu

přímo tuto adresu. Co se týče jeho

profesního života, byl ředitelem

místní továrny Alois Hohlbaum,

která se zabývala výrobou tkalcov-

ských stavů a strojů. S manželkou

Olgou, narozenou vroce 1896, měl

dvě děti. Obě se narodily ve Vídni,

v roce 1927 starší syn Hanuš Petr,

otři roky později druhý syn Štěpán

Pavel. VKrnově rodina žila do roku

1938, kdy je sílící protižidovské ná-

lady přiměly odejít do Prahy, odkud

Olga pocházela,“ uvedl v průběhu

slavnostního položení kamenů his-

torik Jakub Strýček.

Ani v hlavním městě ale Ei-

buschitzovi nebyli vítáni. Jako ne-

žádoucím jim Zemský úřad vPraze

vříjnu 1938 nařídil opustit Česko-

slovensko. Svou nepříznivou situa-

ci se snažili vyřešit emigrací do ci-

ziny apožádali ovýjezdní doložku

do jižní Ameriky. „Konkrétně do

Bolívie. Ta ale měla vté době nízké

kvóty, tak jim to nebylo umožněno.

Nakonec se rozhodli aspoň zachrá-

nit oba syny. Byly to dvě zpěti dětí

původně zKrnova, okterých víme,

že byly poslány do Anglie v někte-

rém z Wintonových vlaků a válku

přežily,“ řekl historik.

Olga aRudolf Eibuschitzovi byli

7. května 1942 deportováni do Te-

rezína ajen odva dny později byli

podle dochovaných dokumentů

odvezeni do pracovního tábora

Osowa u vyhlazovacího tábora

Sobibór. Tady jejich stopa končí.

„VSobibóru většina případů končila

rovnou vplynové komoře, apokud

jste měli „štěstí“, tak jste pracova-

li v pobočných táborech. Vzhledem

kvěku Eibuschitzovi snejvětší pravdě-

podobností selekcí neprošli aodhadu-

ji, že ihned po příjezdu byli zavražděni

vplynové komoře,“ vyslovil domněn-

ku Jakub Strýček.

Se jménem Rudolf Eibuschitz se

lze vKrnově setkat také vsynagoze.

„Máme na něj připomínku vnaší stálé

expozici podnikatelů avynálezců. Ru-

dolf Eibuschitz byl totiž obojí. Možná

byl nejen vřídicí struktuře rmy Alois

Hohlbaum, ale ivlastnické, azároveň

měl za sebou několik patentů. Jeden

znich byl na zvláštní projekční zaříze-

ní, snadsázkou říkáme, že Rudolf Ei-

buschitz vynalezl dataprojektor,“ uve-

dl Jan Stejskal ze Spolku usynagogy.

Stolpersteiny, jak se kameny

zmizelých nazývají v originále,

jsou projektem německého uměl-

ce Guntera Demniga, který první

vzpomínkovou dlažební kostku

na oběti holocaustu položil vroce

1992. Nyní se jich po celé Evropě

nachází už desítky tisíc. VKrno-

vě inicioval projekt před deseti

lety Pavel Kuča napopud potom-

ka odsunutých obyvatel Krno-

va, Horsta Kallera. „Dnes máme

v Krnově kamenů zmizelých už

jednadvacet. Snažíme se propo-

jovat jejich umístění tak, aby se

vzpomnělo nejen na osudy lidí, ale

byla připomenuta iarchitektonicky

zajímavá budova,“ uzavřel Jan Stej-

skal. (dc)

Česko-německé

setkání se

neslo v duchu

odpuštění

„Chceme, aby byl upravený hřbi-

tov vChomýži vizitkou naší kultury

atolerance.“ Těmito slovy vsobotu

24. června přivítal účastníky slav-

nosti v zaplněném kostele v Cho-

mýži organizátor setkání Martin

Chalupa se svými druhy. Zdůraznil,

že cílem projektu je nejen urovnání

hřbitova, ale imezilidských vztahů

českých aněmeckých obyvatel.

Příjemnou atmosféru hned

v úvodu navodila varhanice paní

Šulyová a její syn. Za skupinu ně-

meckých turistů zrodáckého spol-

ku Heimatkreis Jägerndorf, která

zavítala na tradiční týden v Jese-

níkách, promluvil Petr Freitag.

Vyzdvihl skutečnost, že projekt

vzešel zcela spontánně ze zájmu

mladých lidí, kteří bez předsudků

azatížení minulostí usilují opřá-

telskou spolupráci. Ktomu vybízí

právě místo konání, kde jsme si

všichni rovni, akde nenávist ztrácí

smysl. Zjeho slov byl patrný ihlu-

boký vztah k vlasti předků, kteří

zde žili 700 let.

Následovalo požehnání věnců

a bohoslužba vedená otcem Pav-

lem Zachrlou za účasti P. Bar-

toloměje ze Zlatých Hor a Petra

Komárka z Řádu německých ry-

tířů z Bruntálu. Četba biblických

textů z knihy moudrosti, včetně

žalmů a evangelia, byla umocně-

na přímluvami zčeské iněmecké

strany. Zazněly zde prosby o vzá-

jemné odpuštění itouha po míru

na Ukrajině ivcelém světě. Vpro-

mluvě zdůraznil P. Zachrla touhu

člověka jít cestou za hledáním prav-

dy adokonalého života. Opřeklady

se postarala Ludmila Čajanová, za-

stupitelstvo reprezentovaly Eva Šin-

delářová aPavla Löwenthalová.

Následovalo položení věnců

kjednomu zhrobů, jehož pomník

členové iniciativy Zachraňme Cho-

mýž vyzvedli ze země. Po absolvo-

vání obligátních rozhovorů pro tisk

arozhlas se vdobré náladě avpří-

jemné atmosféře účastníci rozešli.

Ludmila Čajanová

Knížata zLichtenštejna. Páni země opavské akrnovské

Rok 2023 je výročím získání

Opavského (1613) a Krnovského

(1623) knížectví Karlem I. zLichten-

štejna. Ve Slezském zemském muzeu

vOpavě se nejen otom návštěvníci

dozví díky výstavě Knížata zLichten-

štejna. Páni země Opavské aKrnov-

ské, ato až do 28. ledna.

Obsáhlá expozice vyplňuje pro-

story v přízemí budovy. Uspořádá-

na je chronologicky itematicky, což

umožnuje společenskou roli imece-

nát Lichtenštejnů posoudit vplném

rozsahu. Příběh jejich vlastnictví

Opavska a Krnovska je „vyprávěn“

počínaje Karlem I. z Lichtenštejna,

jeho potomky a předměty s nimi

souvisejícími, kdy právní rámec za-

stupují například listiny o udělení

Opavského a Krnovského knížectví

v léno či písemnosti spojené s vý-

konem moci Janem Adamem On-

dřejem z Lichtenštejna. Obrazové

portréty a fotograe přinášejí vizu-

ální podobu rodových příslušníků,

od Karla I. zLichtenštejna až po Jana

II. zLichtenštejna - mecenáše ado-

nátora Slezského zemského muzea

vOpavě ijiných kulturních institucí.

Obsáhle je pojednáno o církevním

mecenátu Lichtenštejnů (poutní kos-

tel Panny Marie Sedmibolestné aPo-

výšení svatého Kříže na Cvilíně - jeho

historii, výzdobě i následné tradici

poutí je věnován samostatný prostor

výstavy) adoméně lichtenštejnského

podnikání vlesnictví isním souvise-

jící myslivosti. Vexpozici je vystaven

i soubor cenných lichtenštejnských

ražeb, více však mohla být vysvětlena

účast Karla I. z Lichtenštejna na ří-

zeném ekonomickém úpadku země,

kdy byl jako člen pobělohorského

mincovního konsorcia odpovědný

za znehodnocování peněz, na čemž

se obohatil. V dějinných souvislos-

tech je ovšem objektivně posouzena

pozitivní úloha následujících gene-

rací rodu v péči o majetek irozvoj

Opavska aKrnovska.

Výstava je doplněna (mimo expo-

zici) informacemi o dějinách Slez-

ského zemského muzea v Opavě,

neboť bylo postaveno na místě v19.

století zbořeného opavského zámku

Lichtenštejnů na pozemku věnova-

ném jeho významným donátorem

knížetem Janem II. z Lichtenštej-

na. Od jeho smrti v roce 1929 se

odehrálo mnoho událostí, které

ovlivnily přítomnost avazby Lich-

tenštejnů kzemi, kde vlastnili ma-

jetek. Současný kníže Hans Adam

II. z Lichtenštejna se zapůjčením

čtyřiceti exponátů i nančním

příspěvkem podílel na uspořádá-

ní výstavy a navázal tak na svého

předchůdce Jana II. Je koncipována

na odborné úrovni, jež odpovídá

mimořádnému významu a potvr-

zuje skutečnost, že Lichtenštejnové

byli ve stavovské iobčanské společ-

nosti obyvateli zemí Koruny české

a posléze Československa pouze

v sepětí zemském, nikoliv národ-

nostním. Stanislav Vaněk

Rudolf aOlga Eibuschitzovi na fotograích přiložených vroce 1941

kžádosti ovydání osobního průkazu. Zdroj: www.holocaust.cz

Krnovské listy