Krnovské listy

Krnovské listy - zpravodaj města Krnova.

Strana 6

6

Městské muzeum Krnov: Toulky minulostí (12.)

Pozorný čtenář si jistě vzpomene

zpředchozích příspěvků, že Könige-

rův článek navzdory veškeré erudo-

vanosti adůkladnému pramennému

ajazykovému rozboru nebyl přijat

bez výtek adokonce ani nesvedl ma-

sově ovlivnit smýšlení široké laic

-

ké veřejnosti. To první se projevilo

vzamítavých reakcích některých ně

-

meckých historiků, popř. vtom, že

odmítli ke Königerovým závěrům

jakkoliv přihlížet. To druhé ve sku-

tečně vážně míněných přípravách

na oslavy tisícileté existence Krnova,

jakožto města na základě Hosema-

nnových „bájí“.

Poté, co se podařilo v Krnově

odborníkům této ostudě zabránit,

stejně jako odborníkům vOpavě,

kde se rovněž uvažovalo ooslavách

1000let Opavy na základě stejné-

ho zdroje, vrátila se na pořad dne

aktualizovaná otázka, kdy že se to

teda Krnov vskutku stal městem.

Na vroce 1931 zesnulého Ernsta

Königera navázal krnovský archi-

vář ahistorik Ernst Kober, který se

vpolovině třicátých let 20. století

mimo jiné také ujal redakce Jägern-

dorfer Ländchen. Již roku 1935 Ko-

ber zde zveřejnil kratší příspěvek,

vněmž čtenáři pokládá otázku, kdy

by Krnov měl slavit 700leté výročí.

Včlánečku odpovídá, že by se tak

mělo dít roku 1942. Jak ktomu Ko-

ber došel? Inu, první zmínka oKr-

novu je zroku 1240. Není jí však

myšleno město Krnov, ale celé větší

území nesoucí název po středisko-

vé vsi. Vzakládací listině Horního

Benešova zroku 1253 již naopak

fojt Siegfried zKrnova ajeho pozice

ve svědečné řadě dokládají, že Kr-

nov již byl městem. Potud se Kober

koneckonců shoduje sKönigerem.

Kober však vzal vpotaz ještě listinu

zroku 1247, jež zmiňovala Kirnow

ležící na staré obchodní cestě Olo-

mouc– Krnov– Hlubčice– Polsko,

aznějž odbočovala cesta na Opa-

vu. Ajelikož roku 1241, jak ostat-

ně houfně tvrdila starší, adokonce

ipoválečná literatura, prý zplun-

droval většinu Slezska inašeho re-

gionu nájezd Tatarů, musel Krnov

údajně získat městská práva mezi

lety 1242 a1247. Problémem této

konstrukce však je, že ona listina

zroku 1247 byla později prokázána

jako falzum.

Následného roku se Ernst Kober

na stránkách Jägerndorfer Ländchen

ostře vymezil proti přípravám tisíci-

letého výročí založení Krnova, vy-

světlil, odkud se pověsti ozaložení

Krnova roku 936, či 926 popř. 932,

vzaly, apřipomněl, že Krnov získal

městská práva mezi lety 1242–1252.

Zároveň navrhl, že oslavy 700 letého

výročí by Krnov mohl aměl, oslavit

roku 1942. Sám Ernst Kober se na

oslavu kulatých 700let města Kr-

nova připravoval patrně dosti dů-

kladně. Dnes bude zřejmě již pro-

blematické zjistit, zda Ernst Kober

zanechal nějakou pozůstalost ajak

byla případně rozsáhlá. Víme pou-

ze oalbu o29 foliantech křídové-

ho papíru vpevných kartonových

deskách, jehož původním majitelem

nebyl nikdo jiný než Ernst Kober.

Do tohoto alba vlepoval výstřižky

zJägerndorfer Ländchen či jiných

periodik týkajících se historie Kr-

nova, různé fotograe Krnova, re-

produkce Kinzerových perokreseb,

vepisoval sem všeliké poznámkyaj.

Skutečnost, že je album vyplněno

až po poslední stranu, vzbuzuje po-

dezření, že Ernst Kober musel mít

nashromážděno vícero materiálu,

netřeba snad dodávat, že navzdo-

ry tomu azároveň právě proto má

toto album značnou historickou

cenu. Vpoválečné době se toto al-

bum dostalo do rukou Vladimíra

Bluchy, aten jej někdy po roce 2000

daroval Městskému muzeu vKrno-

vě, které jej vlastní dodnes. Právě

jedna ze stránek tohoto alba nám

osvětluje, proč se oslavy 700let měs-

ta Krnova vroce 1942 neuskutečni-

ly. Kratší článek, (na snímku) jehož

autorem byl samozřejmě sám Kober,

publikovaný původně patrně vnovi-

nách, nese nadpis Jägerndorf– 700

Jahre alt. Kober vněm mimo jiné

opakuje, že Krnov se stal městem

vrozmezí let 1242 a1252. Podotýká

však, že vsoučasném válečném čase

není vhodné pořádat bujaré oslavy,

atak by měl Krnov oslavit 700 leté

výročí roku 1953. Tužkou si pak do

alba pod výstřižek německy připsal

nebo 1950. (Pokračování příště)

Alexandr Michl ‑Bernard

Pobočka Jiráskova

oslavila padesátiny

Vúterý 6. října uplynulo padesát

let od doby, kdy byla ziniciativy ře-

ditelky knihovny Marie Deuserové

v kancelářích bývalého bytového

družstva v Gorkého ulici zřízena

první krnovská pobočka městské

knihovny. Zpočátku otvírala návštěv-

níkům pouze vúterý na tři hodiny,

což se vroce 1978 zvýšilo na čtyři

hodiny vždy ve čtvrtek. Vprvních

letech pobočka, až na zřízení agitač-

ního střediska, kulturně příliš nežila,

to se však vprůběhu let začalo měnit,

když byla vroce 1994 přesunuta do

dnes dobře známých prostor mateř-

ské školky vJiráskově ulici.

Vlépe vyhovujících prostorech,

které byly vroce 2012 ještě rozší-

řeny, přibylo pravidelných besed,

rozšířil se knižní fond aknihovna

je dnes plnohodnotnou prodlouže-

nou rukou hlavní budovy, která na

svou větší astarší kolegyni vničem

neztrácí. Čtenářům nabízí rozsáh-

lý fond knižních titulů ičasopisů

ařadu služeb – od samozřejmostí

jako jsou tisk, kopírování askeno-

vání, přístup kinternetu nebo za-

půjčení elektronické čtečky až po

nejmodernější vymoženosti jako

Albi tužky pro děti. Ročně poboč-

kou projde přes 9 000 čtenářů ajen

vloni se vní konalo 101 zajímavých

besed pro celkem 1 475 dětí.

Zpočátku spíše opomíjené deta-

šované pracoviště se vprůběhu let

stalo důležitým centrem místní ko-

munity. Pobočka je dnes nedílnou

součástí mateřských školek izáklad-

ních škol zblízkého okolí apodílí se

na vychovávání malých čtenářů od

útlého věku. Nezapomíná ale ani na

starší čtenáře, knihovnice ještě do-

nedávna chodily pravidelně kniha-

mi zásobovat klienty Domova pro

seniory, mnohým čtenářům knížky

dopraví až domů.

Amy pobočce akolegyním, které se

oni starají, přejeme neutuchající elán

do dalších aktivit aspoustu spokoje-

ných čtenářů. Bez knihovníků ačte-

nářů by to zkrátka nešlo. Děkujeme

také všem zaměstnancům knihovny,

ať už stávajícím nebo bývalým, kteří se

ochod pobočky zasloužili. Díky vám

všem je pobočka tím, čím je.

Městská knihovna Krnov

Další osobnost, která

vystoupí ze zapomnění

Vychází nová publikace odalším

významném rodákovi z Krnova.

Poté, co historik zÚstavu dějin umě-

ní AV ČR Dalibor Prixpři renovaci

minoritského kostela vKrnově uvedl

ve známost nejen umělecké hodnoty

této stavby, ale ivýznam osobností,

které zde působily, dovídáme se také

od jiných historiků, jak význam-

né osobnosti se vKrnově narodily

akam až sahala jejich působnost.

Jeden znich, Pavel zKrnova (ze-

mřel roku 1377), právě svým vlivem,

kontakty, aktivitou azkušenostmi

zkrálovského dvora uherského ilu-

cemburského, se velmi zasloužil ovy-

sokou architektonickou úroveň kr-

novského kostela. Další významná

osobnost zdejšího kraje, biskup Josef

Martin Nathan (zemřel roku 1947),

stavitel moderního zdravotnického

zařízení pro psychicky nemocné pa-

cienty, tzv. Městečka Milosrdenství

vnedalekých polských Branicích,

proslavil Krnov Madonou, jejíž ko-

pie se dnes nachází vkostele sv. Mar-

tina. Svou materiální pomoc pro věz-

ně koncentračního tábora vDachau

totiž doplnil také tajným převozem

této sochy zkrnovského Salvátora.

Avtěchto dnech, nebýt korona-

viru, mohli bychom slavit 140. vý-

ročí narození dalšího významného

krnovského rodáka. Jeho osobnost

přibližuje Jan Larisch ve své nové pu-

blikaci Mons. Dr.P.Franz Linke.

Vní se dovídáme, že se narodil 25. říj-

na1880 vchudé rodině punčocháře.

Po stu diích vKroměříži byl vysvěcen

na kněze aměl vúmyslu věnovat se

práci církevního historika. Po vzni-

ku Československé republiky se však

rozhodl věnovat práci sociální avzdě-

lávací. Angažoval se vkřesťanských

spolcích, jak lidových, tak tělovýchov-

ných, šlo mu především okřesťanské

směřování německého obyvatelstva.

Vroce 1929 byl zvolen zastupitelem

vMoravskoslezském zemském parla-

mentu astal se vněm členem zemské-

ho výboru (zemské vlády), ve kterém

působil až do začátku roku 1937.

Po podpisu mnichovské dohody

byl ustanoven generálním vikářem

pro sudetskou část brněnské diecé-

ze. tj. pro 104 farností apřibližně

180 000 katolíků. Doba to nebyla

pro církev ani pro Franze Linkeho

jednoduchá. Jeho pastorační priori-

tou byla trvalá formace kněží, ato jak

po stránce spirituální, tak ipastorač-

ní. Organizoval pravidelné měsíční

duchovní obnovy, nabízel adopo-

ručoval vzdělávací kurzy pro hledá-

ní nových pastoračních cest vryze

křesťanském duchu aodmítal nad-

cházející politický tlak. Byl trvale sle-

dován německou tajnou policií, což

se odrazilo ina jeho zdraví. Zemřel

náhle 29. prosince1944 na krvácení

do mozku. Je pochován na hřbitově

vMikulově. Ludmila Čajanová

Marie Deuserová (vpravo) stála

uzrodu pobočky.