Strana 3
www.krnov.cz
3
„V životě jsou dvě věci důležité.
Zdraví azase zdraví. Ale idobré ži-
votní partnerky. Smanželkou jsem
byl 30 let, s přítelkyní 40. Ajedna
byla lepší než druhá. Přesto není leg-
race dočkat sa těch sta roků.“ Těmi-
to slovy přivítal pan Antonín Šus-
tek vúterý 21. února usebe vbytě
v ulici Maxima Gorkého skupinu
gratulantek zAktivu pro občanské
záležitosti města Krnova a oblast-
ní správy sociálního zabezpečení
v čele s místostarostkou Monikou
Dudovou. Návštěvu, na kterou
se velmi těšil, pohostil chlebíčky,
které sám připravil, a slováckou
slivovicí zroku 1970 vyrobenou ze
švestek, jež osobně sbíral. Podělil
se s ní také o svůj životní příběh,
přičemž se dámské přesily vůbec
nezalekl. „Jak jsem dělal vedoucího
výroby vUherském Brodě, měl jsem
tam 30 žen. Jsem na to zvyklý,“ řekl
súsměvem.
Já jsem ze Slovácka
Pan Antonín Šustek se narodil
21. 2. 1923 vBiskupicích uLuha-
čovic. Rodiče měli menší zeměděl-
ské hospodářství, na kterém spo-
lečně sjejich pěti dětmi pracovali.
„Bylo nás tři bratři a dvě sestry.
Vpatnácti letech jsem po absolvo-
vání obecné školy nastoupil do prá-
ce v místní cihelně. Auta byla na
dřevoplyn, takže každé ráno jsme
do auta dali čtyři pytle bukových
špalíčků arozváželi jsme cihly zá-
kazníkům. Jelikož jsem se jednou
vpráci dostatečně neomluvil, poslal
mě mistr na arbeitsamt, pracov-
ní úřad, do Zlína. To bylo v roce
1941. Pracovník úřadu mi nabídl,
že pokud si najdu učňovské místo,
nemusím na práci do Říše. Vokolí
Zlína je obuvnictví na úrovni, sa-
mozřejmě, je to Baťovo město, tak
jsem se začal učit na ševce. To už
jsem měl 18 roků, ale byl jsem rád,
že nemusím do Říše.“
Příběh ševcovského kladívka
„Jak jsem se učil vLuhačovicích,
vedle byl židovský obchod s obuv-
nickými potřebami aoni měli pěkné
dvě holky, byly ve stejných rokoch
a kamarádili jsme sa. A jak přišel
dvaačtyřicátý rok, tak museli do Te-
rezína. Oni dali materiál ajá jsem
jim ušil dvoje takové obšité boty.
Pak jsem jim je vezl do Uherského
Brodu, aprotože už vobchodě měli
všechno sepsané, nemohli mi nic za
ně dát. Tak mi dali aspoň ševcovské
kladívko ata holka řekla, ať mi při-
nese víc štěstí, jak jim. Oni sa nevrá-
tili. Všecki tam zůstali, všech pět,
dva staří atři děti. Sonnenscheinovi
se jmenovali. To kladívko mám na
jejich památku a dělal jsem s ním
pětašedesát roků.“
Ševcovské řemeslo
Antonín Šustek šil a opravoval
boty celý život. Aby se mohl lépe
uplatnit, v roce 1968 absolvoval
obuvnickou průmyslovku a po-
stupně se vypracoval na vedoucího
provozovny vUherském Brodě, kde
působil až do odchodu do důchodu
vroce 1983. „V důchodu jsem ještě
pracoval do roku 2006 jako opravář
obuvi tady vKrnově vbývalých ka-
sárnách. Celkem jsem tedy byl uře-
mesla pětašedesát roků.“
ZBiskupic do Krnova
„S manželkou jsem byl 30 let,
měli jsme dvě dcery asyna. Zemře-
la vpadesáti, syn měl tehdy 13, tak
jsem si na inzerát našel přítelkyni
z Krnova a byli jsme spolu 40 let.
Nejdřív ona bydlela u mě, ale po-
sledních třicet let jsem v Krnově,
ten sa mně velice líbí. Přišel jsem tu
vroce 1992.“
Přes Istanbul aLondýn na Ježník
Celoživotním koníčkem pana
Šustka bylo cestování. „Co jsem vy-
dělal, tak jsem rajzoval po Evropě.
Když byla možnost se podívat do
ciziny, jel jsem. Středoevropské státy,
Soe, od Istanbulu po Londýn, všech-
no jsem to navštívil. Aněkolikrát. Ve
Vatikánu jsem byl, myslím, pětkrát.
Hlavně v muzeích, ty mě zajímají
nejvíc, stejně jako obrazárny. Když
ještě žila přítelkyně aměl jsem auto,
jezdili jsme po celé republice anavští-
vili jsme kde co. Ale rádi jsme měli
iJežník atam sa projít polese, člověk
pak přijde na jiné myšlenky.“
Pohyb je život
Na pravidelný denní režim nedá
pan Šustek dopustit. „Ráno si sa-
mozřejmě zacvičím, prohnu kostru.
Dělám předklony, kolikrát idvacet-
krát. Člověk sa musí trochu rozhý-
bat, jak se leží celou noc. Pohyb je
život. Taky chodím, aspoň kté řece.
A každý den vyrážím pro oběd do
nemocnice. Mám to stopnuté, vy-
jdu odtud aza sedm minut jsem už
vkuchyni. Neloudám sa.“
Ještě do loňského roku jezdil na
kole, po havárii, při které přepadl
přes řídítka, se toho už ale vzdal.
„Byl jsem zvyklý na kolo, protože
jsem bydlel na vesnici a do Uher-
ského Brodu nebo do Luhačovic se
muselo do práce za každého počasí.“
Jelikož žije sám, musí se také posta-
rat oúklid domácnosti. Ajak říká,
zaměstnává hlavně mozek. „Mozek
sa mosí pořád něčím zaměstnávat,
nemožete ho nechat ladem. Dívám
sa na televizu, rád čtu, mám haldy
knížek, nemám ani ještě všechny
proštudované.“
Guinessova kniha rekordů
Součástí života pana Šustka je
zejména v posledních pěti letech,
které uplynuly od smrti jeho pří-
telkyně, její syn Petr Zetek, který
se oslavy také účastnil. Navštěvu-
je ho několikrát denně, pomáhá
při řešení nejrůznějších záležitos-
tí. A jelikož je pilotem vrtulníku,
mnohokrát už měl pan Šustek
možnost vidět zvýšky nejen oko-
lí Krnova, ale třeba isvou rodnou
obec. „Jestli si troufne do vrtulníku
ive sto letech, uvidíme. Pokud ano,
už mám připravený návrh zápisu do
Guinessovy knihyrekordů,“ prozra-
dil Petr Zetek.
Nejbližší rodina
Z pěti sourozenců Šustkových
žijí už jen dva. Nejstarší sestra ze-
mřela vroce 1942 na tuberkulózu,
jeden z bratrů v 95 letech, druhý
měl 83. Nejmladší sestře je vsou-
časnosti 85 let ajak říká její bratr,
je to čiperka. Dcery pana Šustka již
také umřely, radost mu dělá syn,
osm vnoučat aosm pravnoučat.
Recept na dlouhověkost
„Podle mě je důležité hlavně zdra-
ví, nekouřit a člověk sa nesmí bát
života. Přesto není jednoduché se
té stovky dožít. Každý to máme ňák
nalinkované afakt je ten, že život
uteče, ani nevíme jak. Ale když se
prožije aužije, tak ten úkol je splně-
ný. Teď mám cíl dožít sa 102 let jako
Miroslav Zikmund.“ (dc)
„Teď mám cíl dožít sa 102 let jako Zikmund“
Nejstarší muž vKrnově
Pan Antonín Šustek je ve
svých 100 letech nejstarším
mužem v Krnově. V České
republice žilo k 21. 2. 2023
stoletých mužů 104, z toho
11 v Moravskoslezském kra-
ji. Žen, které k tomuto datu
oslavily stovku, bylo pod-
statně víc, 769, z toho 81
v našem kraji. Patří mezi ně
iKrnovačka Božena Bělunko-
vá, narozená 25. ledna 1923.
Nejstarší obyvatelkou Krnova
je paní Hildegarda Zebišová,
která oslavila 103 let vloni 11.
listopadu.
Stoletý Antonín Šustek má energie na rozdávání, kratší texty čte
bez brýlí, ale už mu neslouží sluch. Proto používá sluchátka aná-
vštěvy sním hovoří přes mikrofon. Na snímku je sševcovským kla-
dívkem, snímž provozoval řemeslo 65 let.
Panu Šustkovi by 100 let hádal málokdo. Denně si chodí pro obědy
do nemocniční jídelny asvé návštěvy vyprovází až před dům.
Foto: Dita Círová